Platónův Sókratés popisuje skupinu lidí přikovaných po celý život řetězy ke stěně jeskyně. Na prázdné stěně proti sobě mohou jen sledovat stíny věcí, které osvětluje oheň za nimi. Protože nikdy neviděli nic jiného, neuvědomují si, že to, co vidí je jen stín skutečnosti. Není to nakonec tak nějak i s láskou, o které zpívá Šír ha-šírím? Kytice milostných písní není jen projekčním plátnem našich snů, tužeb a prožitků. Závěrečným chvalozpěvem vrcholí oslava Lásky výpovědí o její síle a moci. Tím „stínem“, znamením, potvrzením Boží přítomnosti a moci ve světě, je láska. Skrze to, co je pro nás uvěřitelné, nás Píseň písní přibližuje k tomu, co nás přesahuje, propojuje naši touhu s naší zkušeností lásky. Odkazuje k tomu, kdo je láskou. „Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne. A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.“ (1Kor 13, 12-13)
Jak pečeť Vtiskni mne jako pečeť na své srdce
si mě na srdce polož a jako pečeť také na své rámě,
jak pečeť neboť silná je láska jak smrt
přilož si mě na své rameno a jak záhrobí žárlivost krutá
Vždyť mocná jako smrt je a její jiskry jsou jiskry,
láska jež v plameny oheň rozdmýchají.
jako chlad hrobky
její vášnivost Vody všech moří neuhasí lásku
a proudy žádné z řek ji neodplaví.
Žár její je oheň Rešefův Kdyby chtěl bohatec dát
plamen jejž vznítil Jah za lásku všechno své jmění
jen hanba ho nakonec potká.
Ani zběsilé vody nemohou uhasit
lásku Pís 8,6-7 (Viktor Fischl)
neodplaví ji dravé potoky
Pís 8,6-7a (Milan Balabán)
Petr Mrázek (Vsetín)
