O nás | Organizace | Historie
Bratrská jednota baptistů v České republice patří mezi protestantské církve. Patří do celosvětové rodiny baptistických církví. Čeští baptisté mají své historické kořeny jak v novozákonní církvi, tak v české reformaci, anabaptistickém hnutí a baptistickém hnutí.
Bratrská jednota baptistů (BJB) je jednota samosprávných baptistických sborů, které se dobrovolně spojily, aby se mohly účinněji sdílet, vzájemně se podporovat a spolupracovat. Nejvyšším orgánem BJB v ČR je Sjezd delegátů, který má své jednání zpravidla 1x ročně. Mezi sjezdy se schází Rada zástupců sborů. Výkonným orgánem je pětičlenný výkonný výbor, volený sjezdem na čtyřleté funkční období.
Baptistické sbory spolupracují v oblasti domácí i zahraniční misie, práce s dětmi a mládeží, služby sester, služby manželstvím a rodinám či vzdělávání. K této společné práci jsou zřízeny příslušné odbory a komise, které organizují různá setkání, konference či školení. Kazatelé se setkávají na regionálních i celostátních setkáních. Skrze humanitární fond pomáháme trpícím lidem v oblastech zasažených přírodními katastrofami nebo válkami.
Dnes (2024) má Bratrská jednota baptistů v ČR 42 sborů, tj. místních církví, s téměř 2400 pokřtěnými členy. V posledním sčítání lidu se k Bratrské jednotě baptistů přihlásilo asi 3100 osob. Ve společenství Bratrské jednoty baptistů jsou kromě českých sborů také sbory rusky a ukrajinsky mluvících, dva sbory imigrantů z Myanmaru (dříve Barmy), korejský sbor, mezinárodní anglicky mluvící sbor a sbor neslyšících. Bratrská jednota baptistů je kongregační církev. To znamená velký stupeň nezávislosti každého místního sboru. Každý sbor na svém členském shromáždění volí starší a kazatele. Každý sbor také samostatně rozhoduje o svých záležitostech.
Celosvětová baptistická komunita čítá asi 100 milionů lidí. Jednotlivé národní jednoty se dobrovolně sdružují do společných federací nebo aliancí. Bratrská jednota baptistů v ČR je členem Evropské baptistické federace (European Baptist Federation, ebf.org) a Světové baptistické aliance (Baptist World Alliance, baptistworld.org).
S ostatními církvemi spolupracujeme např. v rámci Ekumenické rady církví, České evangelikální aliance či jiných společných projektů.
Čeští baptisté mají své historické kořeny jak v novozákonní církvi, tak v české reformaci, anabaptistickém hnutí a baptistickém hnutí.
Čeští baptisté se hlásí k „levému“ křídlu české reformace. Za svého duchovního otce pokládají Jihočecha Petra Chelčického. Jeho myšlenky, jeho nároky na církev, na stát a na „vrchnost“ jim byly také vodítkem duchovního směřování při novodobém utváření jednoty baptistů na českém území.
Vznik současných baptistů ve světě byl ovlivněn německou a švýcarskou reformací (Martin Luther, Ulrych Zwingli). V obou větvích reformace se vytvořily skupiny bratří, kteří nechtěli zastavit duchovní vývoj na poloviční cestě a dotahovali myšlenky reformace dál.
Tvrdili, že pokřtěn může a má být jen křesťan, který sám svobodně a vědomě přijme evangelium Ježíše Krista, činí pokání a uvěří v Krista. Dávali tedy důraz na osobní pokání a zkušenost víry. Pak teprve má smysl vyjadřovat víru ve křtu.
To ovšem narazilo na odpor jak na straně luterské, tak reformované i katolické. Křest nemluvňat byl tehdy všeobecně vžitý a přijatý v církvi a společnosti, jeho odpírání bylo chápáno jako vzpírání se církevnímu i společenskému řádu.
Tito lidé byli pojmenováni „anabaptisté“, to znamená „novokřtěnci“. Na vyznání své víry se dávali nově pokřtít a vytvářeli svobodná společenství. Zastávali postoj, že mají svobodu svědomí k tomu, aby se sami rozhodovali ve věcech své víry (nehledě na vrchnosti). Byli nemilosrdně pronásledováni, mučeni, upalováni na hranicích či topeni v řekách, byl jim konfiskován majetek.
Ve 20. letech 16. století byla na Moravě značná náboženská tolerance. Když rostoucí vlny pronásledování přinutily anabaptisty opustit Švýcarsko, mnoho z nich přišlo na Moravu.
Významnou osobností tohoto hnutí byl Balthasar Hubmaier, který přišel v červnu 1526 do Mikulova. Dostalo se mu přízně u pána Leonarda z Lichtensteina. Hubmaierovo pozoruhodné 12měsíční působení v Mikulově vyústilo v tisíce křtů. Některé údaje hovoří až o 6 000 pokřtěných křesťanů. Také páni Leonard a Jan z Lichtensteina prožili duchovní obrácení, dali se na vyznání své víry pokřtít a stali se členy mikulovského sboru. Za tu krátkou dobu svobody zapustili anabaptisté na jižní Moravě kořeny.
Král Ferdinand I. stále více naléhal na moravskou šlechtu, aby na svých panstvích nestrpěla anabaptisty. Tomuto nátlaku nakonec neodolal ani Hubmaierův ochránce Leonard Lichtenstein. Koncem roku 1527 vydal Hubmaiera i jeho manželku rakouskému soudu. Hubmaier i jeho manželka byli shledáni vinnými a byli označeni za kacíře. Na základě tohoto obvinění Hubmaier byl odsouzen na smrt upálením a jeho manželka byla utopena v Dunaji.
V tomto poměrně mladém hnutí anabaptistů byly různé názorové proudy, které se častokrát střetávaly. Z důvodů názorových rozdílů ohledně autority vrchnosti či nutnosti křesťanů žít v komunitách a spravovat společný majetek, se z Mikulova oddělila skupina lidí a usadila se v opuštěné vesnici Purkmanice. Po vzoru prvotní církve měli vše společné. Od pánů z Kounic se jim dostalo pozvání do Slavkova, kde založili svůj první bratrský dvůr. Byl to radikální experiment komunálního života. Když začal bratrský dvůr vzkvétat, poslali bratři poselství pronásledovaným anabaptistům na jiných místech Evropy a všechny je naléhavě nabádali, aby přišli na Moravu, kde budou přijati a v bezpečí. Mnozí přišli a všude v okolí byly zakládány nové bratrské komunity.
Významnou osobností té doby byl Jakob Hutter z Tyrol. Několikrát navštívil Moravu a byl nadšen tím, co zde našel. Pomohl sjednotit rozdělené bratrské dvory. V roce 1534 ho sbor v Hustopečích povolal za svého pastora a tato pospolitost se pod jeho vedením brzy stala střediskem moravského anabaptismu.
Pokoj však trval krátce. V roce 1535 král Ferdinand vznesl požadavek, aby byli anabaptisté vyhoštěni ze země. Na prosazení svého ediktu vyslal i vojsko. Bratrský majetek byl zabaven a bylo jim povoleno odnést si jen to nejnutnější. Vůdcové anabaptistů cítili, že by se měli rozdělit na malé skupinky o 8-10 lidech. Mnoho z uprchlíků z ciziny se vrátilo zpět do svých vlastí. Někteří zůstali, a když se Ferdinandova pozornost obracela jinam, bratrské dvory se potichu znovu ustavily.
Jakob Hutter byl r. 1535 zatčen a po barbarském bití a mučení na skřipci byl 25. února 1536 upálen. Moravští anabaptisté přijali jeho jméno a začali si říkat hutterité. Anabaptistům se na Moravě také říkalo habáni. Byli známí svou zručností v řemeslech. Ještě dnes se můžeme setkat např. s habánskou keramikou nebo habánským vinařstvím.
V důsledku útlaku museli anabaptisté z našeho území odejít. Někteří přesídlili do Transylvánie (Sedmihradska), potom v 18. století do Ruska. Jiní anabaptisté šli ze Švýcarska do Německa, Holandska a potom do Ameriky.
Tedy vedle ostatních důrazů reformace (spása je nám dána Bohem z milosti, přijímáme ji skrze osobní víru, Písmo sv. je nejvyšší autoritou ve věcech víry a života) vyrozuměli anabaptisté i novým věcem:
- křest znovuzrozených lidí, kteří takto vyznávají svoji víru
- svoboda lidského svědomí ve vztahu k volbě náboženského přesvědčení
- odstátnění církve, tzn. církev by neměla mít politický a mocenský vliv a stát by neměl zasahovat do záležitostí církve
V době anglické reformace v 16. století se v Gainsborough oddělila od státem podporované anglikánské církve malá skupinka věřících, která utvořila sbor tzv. separatistů. Vedl je bývalý anglikánský kněz John Smyth a laik Thomas Helwys. První skupina anglických separatistů se z důvodu náboženské nesvobody vystěhovala z Anglie do Holandska v roce 1593. John Smyth odešel z Anglie do Amsterodamu v roce 1608. Zdejší společenství se dostalo do kontaktu s holandskými anabaptisty – mennonity (jejich představitel se jmenoval Menno Simmons), kteří na ně měli vliv. Především pak na základě pečlivého studia Písma došel John Smyth k závěru rozpustit současný sbor a znovu jej ustavit po vzoru prvotní církve – na základě křtu věřících. Právě tento anglický baptistický sbor, ustavený roku 1609, je považován za první baptistický sbor.
Thomas Helwys se roku 1611 vrátil zpět do Anglie a založil tam baptistický sbor. Velmi se angažoval v oblasti náboženské svobody, náboženské tolerance a svobody vyznání. Publikoval články na toto téma, byl za to vězněn a nakonec ve vězení r. 1616 zemřel.
Z Anglie se přeneslo baptistické hnutí do severní Ameriky, kde v podmínkách svobody mělo lepší předpoklady k růstu.
V první polovině 19. století se setkáváme s americkými baptistickými misionáři v Německu. Němec Jan Gerhard Oncken se po svém návratu ze Skotska, kde navštěvoval obecenství duchovně živých svobodných křesťanů, v roce 1823 stal misionářem Kontinentální společnosti. Jeho úkolem bylo kázat, zakládat Nedělní školy pro děti a šířit Bible. V Hamburku měl malé knihkupectví převážně s duchovní literaturou. Přišel do styku s americkými baptistickými misionáři. Studiem Bible přišel k poznání, že se má nechat pokřtít na vyznání víry. Byl pokřtěn profesorem Searsem 22. dubna 1834 v Labi. Spolu s ním bylo pokřtěno dalších šest bratří. Těchto sedm křesťanů založilo v Hamburgu první baptistický sbor na evropském kontinentu.
Oncken i jeho sbor procházel od samého počátku pronásledováním. Pronásledování trvalo do osudného roku 1842, kdy Hamburg postihl velký požár a Oncken i jeho sbor prokázali obyvatelstvu v té chvíli veliké služby.
První teologický baptistický seminář zde vznikl roku 1849. Nejprve se zde pořádaly teologické kurzy. Až v roce 1888 se začalo v semináři vyučovat denní studium. Do Hamburku jezdili studovat bratři z různých míst Evropy. Z Německa se šířila baptistická misie do všech států Evropy. Do Hamburku přijíždělo také mnoho lidí za prací. Někteří z nich uvěřili u Onckena ve sboru a po návratu domů s nadšením šířili evangelium a zakládali baptistické sbory.
I do Čech se baptismus šířil z Německa, a to do oblasti Broumovska mezi německé obyvatelstvo, kam přijížděl z německého Freiburgu kazatel Magnus Knappe od roku 1858. Jeden z prvních českých baptistických misijních pracovníků byl Čech z Volyně August Meereis, kolportér Britské biblické společnosti. Ten roku 1877 pokřtil v Brandýse nad Orlicí 5 lidí. Později se spojil s kazatelem svobodné reformované církve Jindřichem Novotným, který roku 1885 založil první baptistický sbor v Hleďsebi u Veltrus, jehož pokračovatelem je dnešní sbor BJB Praha 3 – Vinohrady. Brněnský baptistický sbor vznikl roku 1898 jako druhý baptistický sbor na území dnešní ČR.
Od této doby se práce rozšiřovala, takže v roce 1919 bylo v Československu ustaveno sdružení baptistických sborů s názvem „Bratrská jednota Chelčického“. Zahrnovala celkem 25 sborů. Název byl později pozměněn na „Bratrská jednota baptistů (Chelčického)“ a počátkem 50. let zjednodušen na „Bratrská jednota baptistů“. Ta až do konce roku 1993 zahrnovala všechny baptistické sbory na území Československa. K 1.1.1994 došlo v důsledku nového státoprávního uspořádání k rozdělení BJB na dvě organizačně samostatné jednoty - v České republice a ve Slovenské republice, které si nadále udržují blízké vztahy (pořádají společné akce sester, vzájemně se informují, navštěvují, používají společný zpěvník s českými i slovenskými písněmi, vydávají společný časopis Rozsievač a podobně.)
Více z historie ZDE.
