A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (J 17,3)
Ježíš se modlí. Svou modlitbou uzavírá promluvu adresovanou učedníkům před svým zatčením. V úvodu této modlitby zaznívá Ježíšova prosba „Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe“. Ježíš přišel na zem, aby oslavil svého Otce – aby zjevil lidem jeho slávu, zejména slávu jeho díla vykoupení. Tuto misi úspěšně vykonal, neboť lidem věrně předal slovo, které přijal od Otce. Svou misi nyní prohlašuje za dokončenou, neboť „přišla jeho hodina“. Kříž, na kterém dokoná zjevení slávy svého Otce, zjevení slávy Božího díla vykoupení, je na dohled.
Aby došlo k naplnění Božího plánu, musí Otec splnit svou část v díle spasení. Musí oslavit Syna. Až doposud tak činil. Svěřil mu slova života, slova zjevující Boha. Dal mu ze světa lidi, kteří tato slova přijali a uvěřili, že Ježíš vyšel od Boha, že je Boží posel, že jeho slova jsou slova Boží. Nyní jde Ježíš na kříž. Bude umírat smrtí prokletého, smrtí zločince. Aby lidé v ukřižovaném uviděli dílo Boží, musí ho Otec oslavit slávou, kterou u něj měl, dříve, než byl svět. Musí Syna vzkřísit a usadit po své pravici. Za toto oslavení Syn Otce prosí.
Výsledkem vzájemného oslavení Otce a Syna je dar života věčného. Boha nikdy nikdo neviděl, ale Syn ho zjevil. V Synu je Otec poznatelný. Ti, kdo v Synu poznávají Otce, dostávají od Syna dar věčného života. Znát Boha zjeveného v Ježíši Kristu je vztah, který nikdy neskončí. Je to podíl na životě budoucího věku, na novém stvoření, které bude naplněno Boží slávou. Bohu budiž vzdán dík za jeho nepopsatelný dar.
Marek Titěra (Praha 3)
