Budete bydlet v zemi, kterou jsem dal vašim otcům. I budete mým lidem a já budu vaším Bohem. (Ez 36, 28; CSP)
Izraelci jsou ve vyhnanství. Při řekách babylónských. Asi už několik desítek let. Přesto izraelský národ nezmizel a Ezechiel přináší zaslíbení, že se vrátí, že zase budou bydlet v zemi otců. A nejen, že se vrátí, ale budou Božím lidem. Je to tak vzdálená představa. V Babylonii už se narodily děti, které neznaly zemi otců. Tyto děti nikdy nebyly v kopcích Judeje, v Šáronských rovinách ani u břehů Genezaretského jezera... Nakonec se skutečně vrací do země otců a znovu budují Hospodinovu svatyni. Národ je obnoven.
Ježíš, ale nepřichází doprostřed lidu, jehož Bohem je Hospodin. Z víry se stalo náboženství, příkazy lidsky upravené se dodržují hlavně formálně. Jak lidské.
Tak může dopadnout každý z nás, každé společenství, každá církev. Z radostných božích dětí se můžeme proměnit v lidi sice náboženské, ale bez víry.
Naštěstí mě z Babylónu vyvedl Ježíš a do srdce mi vepisuje svůj zákon skrze svého Ducha. Nechám si ho tam vepsat?
Norbert Volf (Uherské Hradiště)
