Nemilujte svět ani to, co je v něm. Kdo má v lásce tento svět, nemá v sobě lásku k Otci. Svět je samá touha těla, touha očí, namyšlenost života – nic z toho není z Otce, vše je to ze světa. (1J 2, 15-16; B21)
Nejprve něco ke slovu svět, kosmos, které se v knihách NZ často používá. Zjednodušeně svět může mít dva odlišné významy. V pozitivním smyslu označuje veškeré stvoření, vesmír nebo také obyvatelstvo na zemi. J 3,16 nám oznamuje, že Bůh miluje svět, tj. všechny lidi, své stvoření (nebo také Mk 16, 15; J 6, 33; J 12, 35-36; Sk 17, 24; 1J 2, 2). V druhém případě má negativní význam, jako společnost, systém či život bez Boha, a v takovém „světě“ vládne vzpoura proti Bohu, tedy hřích (také Ef 2, 2; Ko 2, 20; Jk 1, 27; 1J 2, 16-17; 1J 3, 1). Všimněme si, že sám Jan používá oba dva významy (1J 2, 2 vs. 2, 17). V tom dnešním oddíle jde zřejmě o ten druhý negativní význam.
Nemáme a ani nemůžeme milovat život (svět) bez Boha. Takový život je sebestředný, pyšný a hříšný. Co vlastně nabízí? Moc, slávu, bohatství a požitek. Naplnění jen našich tužeb a žádostí. A podle svědectví v. 17 to vše rychle pomíjí a před Bohem nemá trvalou hodnotu. Svět stejně jednou úplně skončí a s tím vše, čeho lidé dosáhli. Naproti tomu věci, které jsou od Boha, nikdy neskončí. Lidé, kteří následují Boží vůli, budou žít věčně s Bohem. Ježíš řekl, že i kdyby člověk získal všechnu slávu světa, může ztratit život. (Mk 8, 36-37)
Nemyslím si, že se vůbec nemáme zabývat všedními věcmi, ale rozhodně nemají být centrem našeho života a nemáme na ně spoléhat. Nemůžou být našimi pány. (Mt 6, 24) Našim Pánem je Ježíš a nechť společně s Pavlem vyznáváme: „Nežiji už já – Kristus žije ve mně! Svůj život v tomto těle žiji ve víře v Božího Syna, který si mě zamiloval a vydal za mě sám sebe.“ (Ga 2, 20; B21)
Jiří Marek (Ostrava)
