Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. (J 15,7)
Poslední dobou stále častěji zaznívají z některých církví poblouzněné názory, které připodobňují našeho Boha k nějakému džinu z láhve, který je zde od toho, aby nám splnil každé přání. Snižují Pána Slávy k nějakému automatu na cukrovinky. Vhodí se do něj modlitba a automaticky se očekává, že z něj vypadne to, o co jsme žádali. Nic není dále od pravdy. Vytrhuje se z kontextu verš z J 14,13, kde Ježíš říká, že o cokoli ho budeme prosit v jeho jménu, on nám to dá. Zapomíná se na to, že splnění tohoto zaslíbení má nějaké podmínky, které jsou k nalezení v jiných částech Božího Slova.
Jedna z podmínek je žít svatě tak, abychom svým životem těšili našeho Pána. Pakliže máme nevyznaný svévolný hřích, ve kterém se válíme, nemůžeme očekávat, že naše modlitby budou vyslyšeny. Podle proroka Izajáše Bůh říká, že nemá zalehlé uši, když k němu voláme, ale zeď mezi námi a jím staví naše hříchy, a proto nás často nevyslyší (Iz 59,1-2). Další věc, která brání vyslyšení našich modliteb, jsou prosby podle našich sobeckých vášní, které nejsou ve shodě s Boží vůlí (Jk 4,1-4). Jak je možné, že ještě nemáme ten Cadillac, když za něj každý den prosíme?
Jak si tedy máme správně vysvětlit slova Pána Ježíše, že pokud zůstaneme v něm a jeho slova v nás, můžeme prosit, o co chceme a stane se nám to? Je to ta třetí a nejdůležitější podmínka pro vyplnění našich modliteb. „Zůstávat v něm“ znamená chodit s Ježíšem, být jím prostoupen. Milovat ho celým svým srdcem. Každý den být ohromován jeho nádherou a svatostí. Potom také jeho slova zůstávají v nás, máme hlad po Božím slově, a to nás spolu s Kristovou láskou mění k jeho podobě. Boží vůle se stává naší vůlí. Mění se náš charakter i naše tužby a potřeby. V té chvíli dochází k tomu, že za cokoli prosíme, se nám dostává, protože naše srdce je v souladu s Boží vůlí.
Krásně to vystihuje Ž 37,4: „Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce.“ Potom se může stát, že třeba dostaneme i ten Cadillac, ne však pro naše modlitby, ale na základě Boží lásky, protože Bůh nám rád dává dárky. Jsme přece jeho milované děti.
Petr Krpec (Praha 3)
