O Písni písní se říká, že je erotická. „A povedzte mi, Kefalín, čo vy si predstavujete pod takým...slovom...?“ ptá se major Terazky z Černých baronů.
Píseň písní je plná dychtivé touhy po vzájemné, naplňující oddanosti mezi Milou a Milým, a jejího naplnění. Vzájemná oddanost je tu téměř synonymem lásky – je ovocem lásky. I chvála a krása lásky je především chválou a krásou vzájemného splynutí, vzájemného odevzdání. Láska dává bytí smysl. Být člověkem znamená být schopen milovat. Milovat neznamená mít, ale být. Dát se, to je aktivní bytí. Kdo miluje, nemá potřebu milovaného vlastnit. Vzájemné spočinutí je harmonií těl i duší těch dvou, kde jedno tvoří druhé, kde není už nic, co odděluje. Ti dva se odevzdávají jeden druhému. Možná právě tady jsme nejblíže tajemství svatosti, tomu, co znamená být „svatý“. Ve vzájemném odevzdání ztrácí všechno ostatní – i čas – svou moc. To je svět Lásky. Svět, po kterém toužíme. Svět, který vyhlížíme. Svět, ve kterém chceme žít.
Já milého mého jsem Voničkou z myrhy je můj miláček
Jen a jen po mně on a v noci mezi mými prsy spočívá,
žízní hrozníčkem heny je můj miláček
Pojď v révoví vinice En-gedí.
miláčku
do polí spěšme Jak krásná jsi, má milá, jak krásná jsi,
V dědinách vonných tvé oči třpytí se jak holoubci.
probdíme noc
a ráno - Jak krásný jsi můj milý, jak líbezný
vzhůru k vinicím!
Pohledět smíme Pod hlavou mou je jeho levice
zda pučí vinný kmen a pravicí mne objímá
zda jeho kvítky rozvily se již
zda granátovníky již rozkvetly Pís 1,13-16 / 2,6 a 8,3
(Jaroslav Seifert/Stanislav Segert)
Tam vydám se ti v lásky hrách
Pís 6,2-3 (Milan Balabán)
Petr Mrázek (Vsetín)
