„Uzavřu s nimi smlouvu pokoje, bude to věčná smlouva s nimi. Obdařím je, rozmnožím je a ustanovím uprostřed nich navěky svou svatyni. Můj příbytek bude nad nimi, já budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.” (Ez 37, 26-27; CSP)
V dnešní době uzavíráme smlouvy jako na běžícím pásu. Nájemní smlouvu, smlouvu o poskytování kdečeho – internetem počínaje a připojením ke kanalizaci konče, kupní smlouvy, smlouvy o poskytování software, smlouvu o zřízení účtu, pojistné smlouvy… A skoro už je ani nevnímáme, a hlavně je nečteme pro množství slov, která obsahují.
A pak můžeme uzavřít nejdůležitější smlouvu svého života, která je svým obsahem velice jednoduchá. „Já ti budu Bohem a ty budeš můj.” To platilo pro Izrael a platí to dnes i pro nás jako jednotlivce. Tak jednoduchá smlouva, a tak těžké je ji uzavřít. Znamená to vzdát se sám sebe. Mám pocit, že v Bibli často čtu tak jednoduché výzvy a příkazy, které jsou pro moje sebestředné srdce tak těžké.
Norbert Volf (Uherské Hradiště)
