Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. (1J 1 ,8-9)
Oba dva texty ukazují drsnou pravdu o nás lidech. Nikdo není dokonalý, nikdo není bez hříchu z pohledu Boží spravedlnosti a Svatosti! Všem nám chybí Boží sláva. (Ř 3, 23) Kdo toto popírá, odmítá vlastní zodpovědnost před svatým Bohem. Z Boha dělá lháře a lže i sám sobě. Z toho taky jasně vyplývá, že lidské cesty o dosažení dokonalosti nefungují a nikdy fungovat nebudou.
To ale neznamená, že neexistuje způsob odpuštění a očištění. Je jediný: vyznání hříchů a pokorná prosba Boha o milost a očištění. Tak jednoduché to je? Ano, a přitom tak těžké pro člověka, aby se přiznal a pokořil. Vyznání v sobě zahrnuje poznání viny, přiznání Bohu, prosbu o odpuštění a také odvrácení se od daného hříchu (nemůžeme v něm dál svévolně zůstávat).
Jan přidává nádherné zaslíbení, že Bůh je tak věrný a spravedlivý, že nám na základě vyznání hříchů odpouští. ČSP přidává poznámku, že On je důvěryhodný splnit tento slib. Neměnný, milosrdný a věrný charakter našeho Boha je naší nejjistější nadějí! Bohu můžeme věřit, spolehnout se na Jeho slovo.
Hřích je vážný problém. Bůh ho nemůže jen tak ignorovat, proto ani my ho nemáme ignorovat. Jestliže zhřešíme, pojďme to upřímně vyznávat, vždyť On je milosrdný a věrný.
Jiří Marek (Ostrava)
