Říkám vám ale pravdu: Je pro vás lepší, abych odešel. Když neodejdu, nepřijde k vám Utěšitel; když ale odejdu, pošlu ho k vám. (J 16,7; B21)
Jakmile Ježíš učedníkům řekl, že odchází, ztratili řeč. Přepadl je zármutek, protože doufali, že s ním budou pořád. Nyní jsou naplněni zármutkem (J 16,6). Ježíš do jejich situace promlouvá a tím se všechno mění. Řekl, že jim svým odchodem pomůže; pošle totiž Pomocníka. Prospěje jim, že pošle Přímluvce. Je to tak lepší. A zdůrazňuje to slovy, že je to pravda, na kterou se můžou spolehnout.
Jak může být lepší, že Ježíš odejde? Je to vůbec možné? Odpovědí hlavní téma této části Janova evangelia je: Duch svatý. Duch svatý, který přijde a zabydlí se v Ježíšových následovnících, je nejen pečetí znovuzrození (2K 1,22; Ef 1,13 a 4,30), ale především dokonalou a neomezenou Boží přítomností pro učedníky. Do této chvíle učedníci zažívali Ježíšovu přítomnost tak, jako když se chceme s někým potkat – je to možné jen v určitém čase na určitém místě. Toto omezení s příchodem Ducha již neplatí.
Bůh učedníkům říká, že s nimi chce být v mnohem hlubším společenství, než jaké je možné pouze v těle. Zaslibuje jim stejné společenství Ducha, které měl Ježíš. Je to pozvání do hlubokého vztahu s Bohem, do kterého vstupujeme pokáním a vírou. Je to pozvání do vztahu s tím, kdo nás uvede do veškeré pravdy, kdo nám oživí Písmo a kdo nás naplní svou přítomností.
David Živor (Pochodeň Praha, stanice Praha 3)
