„Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“ (J 15,14-15)
Je úžasné, když nás někdo považuje za svého přítele. Znamená to, že jsme mu milí, jsme pro něj vzácní, drazí. Důvěřuje nám. Ví, že se na nás může vždy spolehnout.
Ještě úžasnější je, že jsme přáteli Ježíše Krista, On nás tak nazývá. Nás, kteří jsme služebníky Božími. Jsme tedy pro Ježíše milí, vzácní, drazí. Důvěřuje nám! Není to pro náš charakter, pro naše jednání, pro naše postoje, nebo snad pro naši věrnost či nasazení ve službě. Proto, že bychom si to něčím zasloužili. Ježíš říká: „Nazval jsem vás přáteli, protože jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“ Důvod, proč můžeme být Kristovými přáteli je na jeho straně. On nám říká všechno, co slyšel od svého Otce. Můžeme poznávat Boha Otce, můžeme poznávat hloubku Božího jednání s člověkem.
Dobrý služebník z povinnosti koná věrně a poslušně, co mu jeho pán přikazuje. Přítel také věrně a poslušně koná, co od něho jeho přítel žádá. Ale činí to s radostí, protože svého přítele zná, má s ním osobní vztah.
Ježíš také říká: „Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji.“ A co od nás Ježíš žádá? „To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako já miluji vás.“ Bůh nám v Ježíši Kristu dává pochopit svou nepodmíněnou lásku k nám. A dává nám také milost k tomu, abychom se navzájem uměli milovat.
Chtějme stále více poznávat Boží lásku, Boží pravdu. Chtějme ji stále hlouběji odkrývat. Chtějme být stále více podobni Kristu. Jsme Ježíšovými přáteli. Buďme tedy pravdiví v dodržování Jeho největšího přikázání, přikázání milovat. „Abychom byli pravdiví v lásce a rostli všemi způsoby v toho, který je hlavou, v Krista.“ (Ef. 4,15) V toho, který nás nazývá svými přáteli!
Slavomila Švehlová (Praha 3)
