Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí. (J 15,18-19)
Nevím, jak vy, ale já v Bibli rád čtu slova o lásce. Mám rád verše o spasení a věčném životě v přítomnosti našeho Pána. O tom, že nám Pán Ježíš připravuje příbytky v nebesích, kde již nebude pláč, bolest ani slzy. K tomu my křesťané vyhlížíme s velikou nadějí a radostí.
Dokud však žijeme na této zemi, nebudeme mít snadný život. Pán Ježíš nás upozorňuje na to, že se musíme připravit dokonce i na nenávist tohoto světa. Na jednu stranu máme lidi milovat, ale na druhou stranu neexistuje záruka, že lidé budou milovat nás. Ježíš neslibuje, že nám víra přinese úspěch a spokojenost. Že budeme vždycky šťastní a spokojení. Naopak, Ježíš mluví o tom, že jako jeho následovníci budeme sdílet jeho úděl, to znamená, že musíme počítat s odmítnutím a nenávistí tohoto světa.
Vědomí tohoto údělu nám sice bolest a utrpení ve světě nezmenší, ale pomůže nám lépe pochopit smysl toho, čím procházíme. To nejdůležitější je, abychom Bohu zůstali věrní – navzdory lidské neoblíbenosti a posměchu. Cožpak naše vyvolení není tou nejlepší odměnou pro náš život? Vědomí toho, že si nás Pán Ježíš vyvolil, i když jsme ještě byli hříšní a ztracení? Že s Ním budeme žít v Jeho království? To je naší radostí! To je nadějí, která nám všechna protivenství a nástrahy tohoto světa pomůže v Boží síle překlenout. Prorok Izajáš nám vzkazuje: „Čeho se oni bojí, toho se nebojte a nelekejte se. Jen Hospodin zástupů ať je vám svatý – před ním mějte bázeň, jen z něho mějte strach.“ (Iz 8,13 B21)
Jiří Boháček (Praha 3)
