Když Ježíš odcházel do nebe k Otci, řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ (Mt 28, 18-20)
Barnabáš plně věřil, že Bůh může proměnit poražence ve vítěze. Dal sebe i svůj majetek, zahrnoval apoštoly a ostatní svým přátelstvím. Dělil se snad o vše. Svou pokornou velkorysostí povzbudil apoštoly i církev. Když Saul (Pavel) přišel do Jeruzaléma, chtěl se připojit k učedníkům, všichni se ho báli, protože nevěřili, že k nim patří. Barnabáš ale věřil Saulovi, mluvil o něm s uznáním, a taky jej osobně přivedl před apoštoly a představil jej. Barnabáš a Saul plnily slova Ježíše Krista. Byli posláni do zemí, ve kterých se převážná většina lidí ještě s dobrou zprávou nesetkala. Zvěstovali živého Krista všem pohanům, všem lidem pro jejich záchranu. Mnoho z nich potom uvěřilo v Pána Ježíše. Obětovali veškerý svůj čas i všechno co měly pro šíření evangelia. Byli vedeni Duchem svatým.
Bůh i dnes potřebuje služebníky, kteří mu budou pomáhat a vyprávět o něm dalším lidem. A tak i my, pokud jsme křesťané neboli Kristovci, máme nést tuto radostnou zvěst, zprávu o spaseni a záchraně, kterou nám Ježíš sdělil, všem našim známým, sousedům, kolegům v práci. Máme je učit všemu, co nám Ježíš přikázal – milujte Hospodina, Boha svého a svého bližního jako sami sebe. I my musíme obětovat svůj čas i prostředky. Potom se můžeme stát Božími dětmi.
Jaroslav Jezerský (Suchdol nad Odrou)
