Milí bratři a milé sestry ve sborech Bratrské jednoty baptistů.
Přinášíme vám další číslo Zpravodaje s tématem křtu. Jsem vděčný, že se nám v tomto roce podařilo vydat knihu “Uvěř a dej se pokřtít”, kterou představíme na Vzdělávací konferenci BJB v Brně v sobotu 11. května. Její podrobný program najdete na poslední straně, přihlášení (s obědem) je možné do 5. května. Na setkání zveme všechny starší sborů, kazatele i vedoucí jednotlivých sborových služeb, bez objednání oběda je možná účast i bez předchozí přihlášky.
V tomto čísle se vracíme zpět k připomínce památky kazatele Cyrila Burgeta a přinášíme vám přepis jednoho z jeho kázání. Přestože je to již 70 let, co si připomínáme jeho úmrtí, jeho slova jsou stejně aktuální dnes, jako tehdy.
V naší reportáži se ohlédneme zpět na misijní konferenci, která se konala opět ve Vysokém Mýtě a byla příležitostí pro všechny účastníky se inspirovat v misijní práci a sdílet se s těmi, kteří jsou v ní zapojení v ostatních sborech. Děkujeme misijnímu odboru za toto jedinečné setkání.
V rubrice Na návštěva jsme navštívili náš plzeňský sbor, můžete se dozvědět, co je nového v jejich službě a jak vypadají jejich bohoslužby. Jsou pro nás inspirací v hledání cest, jak oslovit současné lidi a vyjít jim vstříc (nejen) v hledání formy společných setkání.
Rád bych pozval ty z vás, kteří se ještě nezaregistrovali, k odebírání elektornického newsletteru z BJB, který jsme nazvali eZPRAVODAJ. Registraci najdete na webové stránce BJB.CZ a 1x za čtvrtletí tak dostanete do emailu nejen tento Zpravodaj ve formátu PDF, ale také přehled akcí a novinek z odborů BJB a společné služby.
Jan Jackanič, tajemník VV BJB
Baptisté byli vždy spojováni s křtem. Ne, že by ho vymysleli, samozřejmě. Jen naši předchůdci znovu objevili novozákonní význam křtu na základě osobního vyznání víry křtěnce a vrátili se k němu ve své teologii i praxi. Kazatel Jindřich Novotný vydal v roce 1886 český překlad tehdejšího vyznání víry německých baptistů pod názvem „Vyznání víry a zřízení sborů u víře pokřtěných křesťanů, obyčejně Baptistů zvaných“ (zdůraznění přidáno).
Tvoříme sbory „u víře pokřtěných křesťanů“. Víme, že slovo „křesťan“ není odvozeno od křtu, ale od Krista (kristovec, Christian). Ovšem slovo „křesťan“ dnes lidé chápou velmi různě a široce, proto bych se rád vrátil ke slovu „učedník Ježíše Krista“. Jsme učedníci Ježíše Krista (následovníci Ježíše Krista), kteří vyznali svoji víru v něho ve křtu. Křest je nedílnou součástí toho, kým jsme a co jsme posláni konat. V evangeliu Matouše čteme známý příkaz Pána Ježíše „Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal“ (zdůraznění přidáno).
Jak se nám daří naplňovat toto Velké poslání? Podle naší statistiky jsme z Boží milosti ve sborech BJB v minulém roce pokřtili souhrnně 88 nových věřících. Za posledních 5 let jsme pokřtili 331 lidí. Sbory, které jsou dnes součástí BJB (po odečtení sborů, které odešly), za posledních 5 let vyrostly o 6%, za poslední rok to bylo 1,85%. To je realita. Stačí to? Je to málo? Nebo jsme spokojeni?
Já osobně jsem vděčný za každého, kdo vyznal víru ve křtu. Je v tom veliká a nezasloužená Boží milost! Každé obrácení k Bohu, každé znovuzrození, které se dosvědčuje ve křtu, je pro mě Božím zázrakem, protože se nikdo nikdy neobrátí k Bohu jen sám z vlastního uvážení a rozhodnutí. Je to viditelné Boží dílo mezi námi, a já za to Pánu Bohu ze srdce děkuji a chválím ho.
BJB měla k 1. lednu 2024 celkem 2363 „u víře pokřtěných“ členů. Má ale stejně tolik i učedníků, kteří následují Pána Ježíše a jsou zapálení do naplnění poslání, které jim Pán církve dal?
Je misie výrazným a typickým znakem nás, dnešních českých baptistů, tak jak to bylo v počátcích baptistického hnutí a jak to stále je na mnoha místech naší planety? Jsme opravdu misijními církvemi (sbory)? Nebo jsme jen rádi za to, že se sejdeme a máme se mezi sebou dobře, nasytíme se výkladem Božího slova a jdeme spokojeně domů, „přežít“ další týden v nepřátelsky naladěném světě?
Jsem si jist, že bychom všichni chtěli být misijní církví. Realita je ale taková, že jen polovina sborů za posledních 5 let vyrostla, zatímco druhá polovina stagnuje nebo se zmenšuje (co do počtu členů). Uvědomuji si, že jsme překonali dva nesnadné covidové roky, že jsme se vnitřně vyrovnávali s odchody několika sborů a vyloučením jednoho sboru, a samozřejmě vím, že statistická čísla nezachytí ten vnitřní zápas, který vede společenství konkrétního sboru.
Přesto se ptám: jestliže opravdu chceme křtít nové lidi, tj. chceme, aby se na základě naší služby obraceli noví lidé k Pánu Ježíši, našli v něm záchranu a nový život, stali se jeho učedníky a stali se součástí našich sborů, jakou tedy máme misijní strategii ve svém sboru? Co pro to konkrétně děláme a chceme dělat? Čekáme, že to „přijde“ samo? Nemáme naopak „jít/vyjít“ k lidem? Být otevřenou církví, která je srozumitelná pro sekulárního skeptického člověka dnešní doby? Mám radost, že v naší Jednotě vidím rostoucí novou generaci, která miluje Pána Ježíše a chce mu sloužit. Ale také chce být součástí sboru, který je zapálený pro Krista a relevantní a srozumitelný pro dnešní generaci.
Závěr: ze srdce bych si přál vidět v našich sborech více křtů, tedy více pokřtěných lidí na vyznání jejich víry a jako výraz jejich oddanosti Kristu. Ale začíná to u našeho osobního svědectví životem i slovy na našem pracovišti, ve škole, kde studujeme, v místě, kde žijeme, tam, kde se setkáváme s přáteli a známými. Pokračuje to skrze společnou misijní službu mého sboru, až po strategickou spolupráci a podporu v rámci celé naší BJB. Málo pokřtěných souvisí s velikostí našeho misijního nadšení a služby.
Modlím se za to, aby nám jako Bratrské jednotě baptistů Pán Ježíš dal prožít nové misijní probuzení, kdy budeme vroucně milovat našeho Pána a milovat lidi – tj. jedni druhé i lidi ve světě, a tedy budeme méně myslet na sebe a více na ty, kteří mají skrze nás poznat živého Boha v Pánu Ježíši Kristu. A nebudeme po tom jen toužit, ale půjdeme za tímto posláním zcela prakticky.
Pavel Coufal, předseda VV BJB
V těchto dnech vydává Bratrská jednota baptistů knížku Uvěř a dej se pokřtít, jejímž autorem je britský evangelista Victor Jack. Jak již název napovídá, knížka přináší biblické vysvětlení křtu a zasazuje ho do kontextu života věřícího člověka. Je určená zvláště pro ty, kteří křest zvažují a připravují se na něj, a také pro jejich rodiče. Věříme, že může být dobrou pomůckou i pro kazatele a ty, kteří připravují křtěnce. Přinášíme z ní zkrácený úryvek z jedné kapitoly:
Křtem aktivně a otevřeně vyjadřujeme určité skutečnosti:
1. Poslušnost vůči Ježíši Kristu
Křest je součástí takzvaného Velkého poslání, kterým Ježíš Kristus pověřil učedníky před svým nanebevstoupením: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku“ (Matouš 28,19–20).
Křtít nové věřící byl Boží příkaz. Při čtení novozákonní knihy Skutky apoštolů vidíme, s jakou samozřejmostí se křesťané tímto příkazem řídili. Každý nový věřící byl pokřtěn. Ze Skutků 10,48 se dovídáme, že Petr „nařídil, aby byli pokřtěni“ (ČSP), což názorně ukazuje, že ani apoštolové, ani noví věřící nepovažovali křest za volitelný dodatek k uvěření.
Jestliže je Ježíšovou vůlí, aby se každý, kdo se stane křesťanem, nechal pokřtít, je nutné se jeho vůli podřídit a uposlechnout jeho příkaz – ne neochotně, ale dobrovolně. Než jsme se stali křesťany, mysleli jsme jen na uspokojení vlastních přání. Teď ale musíme usilovat o to, abychom dělali radost Bohu (viz 2. Korintským 5,9).
Tím, komu jsme odevzdali svůj život, je Ježíš Kristus, Pán. Každá součást jeho jména je důležitá. Jméno Ježíš znamená Spasitel. Je náš Zachránce, protože za nás zemřel. Kristus (také Mesiáš neboli Pomazaný) znamená, že je živý; že přišel, aby žil v nás. Je to také Pán, takže mu patříme. Je naším pánem a králem. Patříme mu a jsme jeho osobním vlastnictvím. A protože je naším králem, měli bychom být jeho věrnými poddanými. Ten, kdo za nás zemřel a žije v nás, by nám měl také vládnout.
Celá otázka naší poslušnosti vůči Ježíši je ve skutečnosti zkouškou naší lásky k němu. Jak moc jsme ochotni dělat to, co po nás chce? Ježíš řekl: „Milujete-li mě, budete zachovávat má přikázání“ (Jan 14,15). Poslušnost, která nevychází z lásky, je totiž jen chladnou a neosobní reakcí.
Ježíš také řekl: „Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji“ (Jan 15,14). Nic neupevní naše přátelství s Ježíšem Kristem tolik jako ochotná poslušnost, kterou mu projevujeme. Když poznáme, co je jeho vůlí, a zařídíme se podle toho, prožijeme novou radost. Ježíš řekl: „Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte“ (Jan 13,17). „Nuže neváhej! Vstaň, vzývej jeho jméno a dej se pokřtít, abys byl obmyt ze svých hříchů“ (Skutky 22,16).
2. Vyznání Ježíše Krista
Někdo křest označil za „vnější znamení vnitřní víry“. Je to jednoduchá, ale užitečná definice. Víra je totiž neviditelná, nehmotná věc a je nutné, aby se projevovala činy. Slovy a činy můžeme lidem názorně ukázat i to, co nemohou vidět. Křtem můžeme veřejně vyhlásit něco, co lidé z našeho okolí možná zatím neuhodli – to, že teď věříme v Ježíše Krista.
Právě křtem dávám víru v Ježíše veřejně najevo. Když někdo vstoupí do řad policie, nemusí se o tom jiní dozvědět, pokud jim to neřekne. To, že patří k policii, druzí jasně poznají, teprve když ho uvidí hrdě nosit uniformu. A křest je způsob, jak dát najevo, že patříme k Ježíši Kristu a že se za svou víru v něj nestydíme. Patřit Ježíši je neuvěřitelná výsada. Ježíš Kristus je totiž tou největší vůdčí osobností v dějinách a také tím největším zachráncem, učitelem a lékařem.
Pavel prohlásil: „Nestydím se za evangelium“ (Římanům 1,16). Ježíš to vyjádřil takto: „Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi; kdo mne však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi“ (Matouš 10,32–33).
Když se některá dívka zasnoubí, dostane od snoubence zásnubní prsten, aby mohla dát svému okolí najevo, že spojila svůj život se svým budoucím manželem.
Co asi dívka s tím „vnějším znamením vnitřní náklonnosti“ udělá? Myslíte, že si ho tajně schová někam do krabičky? Kdepak! Samozřejmě ho bude hrdě nosit, aby si ho všichni mohli všimnout. A stejně tak můžeme i my radostně vyznat, že náš život teď patří Ježíši Kristu. „A proč nyní váháš? Vstaň, dej se pokřtít a smyj své hříchy“ (Skutky 22,16; ČSP).
3. Oddanost Ježíši Kristu
Když římský voják narukoval do armády, zavázal se k životu, který se bude vyznačovat věrností a oddanou službou císaři. Svou věrnost císaři dal najevo přísahou zvanou „sacramentum“ (zasvěcení). Ježíš dal svým učedníkům dvě ustanovení, aby mu mohli projevit svou oddanost, a to křest a Večeři Páně (neboli „lámání chleba“); tato ustanovení se označují jako „svátosti“ (latinsky „sacramenta“).
Svátost ukazuje, že někdo složil slib. Při svatebním obřadu dá ženich nevěstě snubní prsten jako viditelné znamení slibu, že se vzdává možnosti sňatku s kteroukoli jinou ženou a bude ženatý pouze se svou manželkou. Když jsme se rozhodli stát se křesťany, slíbili jsme, že budeme následovat Ježíše. Křest je viditelným znamením našeho slibu.
Křest není krok, který bychom měli brát na lehkou váhu. Dáváme jím najevo svou oddanost Ježíši, což znamená, že se vzdáváme věcí, které ho zarmucují, a cele se mu odevzdáváme. Odpoutání se od věcí, o kterých víme, že jsou špatné, a odevzdání se Ježíši Kristu jdou ruku v ruce: „Nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti“ (Římanům 6,13). Křest je krok, který je třeba udělat s rozmyslem a brát ho vážně. Měli bychom jej považovat za projev naprosté oddanosti našemu Pánu – toho, že jsme se rozhodli mu navždy zasvětit celý svůj život. „Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba“ (Římanům 12,1).
Kdyby některý římský voják porušil svou přísahu a dezertoval z armády, byla by to velice vážná věc. I porušení manželského slibu je velice smutné. A stejně tak je tragické, když se křesťan vrátí ke svému starému způsobu života. Měli bychom se tedy s Boží pomocí rozhodnout, že se nikdy v budoucnu nevrátíme zpět. Ježíš řekl: „Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží“ (Lukáš 9,62). Satan se bude snažit naši oddanost Ježíši Kristu neustále zpochybňovat různými intenzivními pokušeními, hořkými zklamáními i pronásledováním.
I v dnešní době čelí křesťané v některých zemích po křtu hrozbě vězení, nebo dokonce smrti. Křest se pro ně pojí s nesmírně vysokou cenou, a přesto tento krok na základě své oddanosti Ježíši Kristu statečně podniknou.
4. Ztotožnění s Ježíšem Kristem
Právě ve ztotožnění s Ježíšem spočívá hlubší význam křtu, jak zdůrazňuje učení apoštolů. O původu křesťanského křtu je řeč v evangeliích, jeho praxi popisují Skutky apoštolů a jeho vysvětlení najdeme v listech. Hlavním oddílem, který pojednává o ztotožnění s Kristem, je Římanům 6,3–14.
Ve křtu se ztotožňujeme s Ježíšem Kristem v jeho třech velkých činech, které nám zajistily záchranu – v jeho smrti, pohřbu a vzkříšení. Pavel je spojuje dohromady a shrnuje tím vlastně celé křesťanské poselství. „Kristus zemřel za naše hříchy … byl pohřben … byl vzkříšen třetího dne“ (1. Korintským 15,3–4). … (kráceno)
Věříme, že tato krátká „ochutnávka“ nové knížky nás povzbudí k promýšlení hloubky biblického významu křtu na vyznání víry. Pracujeme na tom, abychom ji měli k dispozici již na vzdělávací konferenci „Křtěte“ v sobotu 11. května t.r.
Pavel Coufal
Jakým způsobem ses dozvěděla o Ježíši Kristu?
O Ježíši jsem věděla už od malička. Moje blízká rodina je věřící a chodila jsem vždy do sboru, do besídek, na dorost a na mládež.
V jakém okamžiku a proč ses pro Pána Ježíše rozhodla?
Vždycky jsem věřila v Boha, ale nic víc jsem si o tom nemyslela. Inspirovala jsem se lidmi ze sboru a začala jsem jako teenager číst Bibli. Ale jediným motivem mi bylo, abych vypadala jako slušná a dobrá křesťanka. Přečetla jsem ji celou, a dokonce jsem se snažila, aby moje skutky odpovídaly přikázáním. Žádný osobní vztah jsem ale s Kristem neměla. Až po pár letech jsem si začala uvědomovat, že můj život není ničím naplněný a jako by mě Duch svatý vedl, začínala jsem chápat, že jedinou pravou náplní mi může být Bůh. Všechno směřovalo k tomu, abych svůj život odevzdala Bohu, ale pořád něco chybělo.
Něco chybělo? Co to bylo?
To sama nevím, myslím, že Bůh se mnou chtěl ještě počkat, aby bylo všechno v pravý čas.
Když jsi v ten den odevzdala svůj život Kristu, co se v tvém životě změnilo?
Snad úplně všechno. Začala jsem se na věci a situace dívat skrze Boha.
Můžeš nám popsat nějakou konkrétní věc, kterou jsi začala vidět jinak?
Začala jsem se dívat jinak na všechny těžké věci, které mě potkaly. Ne že bych si říkala, že všechno bude dobré, ale začala jsem si uvědomovat, že všechno bude podle Boží vůle a postupně jsem i viděla, že ať je jeho vůle jakákoli, vždycky je to lepší, než co bych si třeba přála sama. Taky si všímám, že i maličkosti mají často nějaký záměr a ovlivňují ty větší věci.
V jakém okamžiku jsi začala přemýšlet o křtu?
Hned co jsem Mu odevzdala život. U nás ve sboru jsem na křty zvyklá a věděla jsem, že se o to chci podělit s ostatními.
Jak jsi vnímala akt křtu předtím, než jsi odevzdala svůj život Kristu, a jak potom?
Předtím jsem nad ním moc nepřemýšlela, ale když už ano, tak jsem si říkala, jak tam hezky budu stát někdy já a budu všem vyprávět hrozně dojemný příběh, který bude naprosto zázračný a opravdu jsem čekala, že až mě Bůh obrátí, tak to bude díky nějakému velikému zázraku, třeba že začnu létat a zazáří na mě Boží světlo z nebe - tehdy jsem byla ještě dost malá. Pomocí přípravky před křtem jsem pochopila, že je to trochu jinak. A teď se můj pohled na křest dost proměňuje. Hned po křtu jsem z něho byla nadšená a v emocích jsem si myslela, že to je opravdu velký bod v mém životě, který všechno změní a budu novým člověkem. Později jsem si uvědomila, že to byla nádherná věc, ale nijak mě nezachránila od hříchu a pořád jsem to já, hříšník.
Byl pro tebe křest něco, co jsi věděla, že bys měla udělat, protože se to tak dělá, že se to tak má? Jak jsi to vnitřně prožívala?
Křest jsem nikdy nevnímala jako něco, co bych měla udělat. Nechala jsem se pokřtít, protože jsem odevzdala svůj život Bohu a chtěla jsem to vyznat, chtěla jsem říct přede všemi „ano“, tak jako to manželé říkají na svatbě. Cítila jsem, že je to krásná věc, a nahlížela jsem na to jako na stvrzení slibu, který jsem Bohu dala, když jsem uvěřila.
Ptala se Iveta Procházková
-2.jpg)
U příležitosti 70. výročí od úmrtí kazatele Cyrila Burgeta zveřejňujeme přepis jedno z jeho kázání. Jeho slova jsou aktuální dnes, stejně jako v době, kdy zazněla z kazatelny poprvé...
„NE VY JSTE MNE VYVOLILI, ALE JÁ JSEM VÁS VYVOLIL A POSTAVIL, ABYSTE ŠLI A OVOCE PŘINESLI."
Jan 15,16
Žalujeme!
Je to smutný pohled na dnešní křesťany a člověk musí vidět tu velikou spoluvinu jejich na nynějším chaosu a nesouladu světa. Vždyť svět je dnes od Boha dál, než byl v době prvokřesťanské. Nikdy by nebylo došlo k obžalobě, kterou slyšíte od politických straníků, že křesťanství zklamalo, protože za 19 století nedokázalo učiniti svět lepším než byl před křesťanstvím a že tuto nápravu musí nyní dělat politická strana. Čtete-li pozorně evangelium Boží, shledáte, že v něm Pán Ježíš popírá všechno, čemu se dodnes říkalo „křesťanství". Žijeme ve dnech převratných. Mění se způsob myšlení, mění se pojem práva a vlastnictví, reformuje se spravedlnost, společenská morálka, hospodářský systém. A to všechno se dělá bez ohledu na řády Boží, protože prý učení o Bohu napomáhalo udržovati svět v područí reakce. Co je však ještě závažnější, je to, že mizí úcta a bázeň k svatému Bohu právě u nás, probuzených křesťanů. Většina z nás, kteří se ještě nějakým křesťanstvím chlubí, chodí jen ve vypůjčených šatech zbožnosti, v nichž není téměř nic ze živé, skutečné víry a účinné lásky ku Kristu Ježíši. Většina naší zbožnosti je bez Ducha svatého, křesťanství bez znovuzrození a nebe bez Boží spravedlnosti. Staví se modlitebny, ale zejí prázdnotou. Kupují se bible, ale nečte se v nich a nežije se dle nich. Mluví se o Bohu, ale není bázně před Ním. Připomíná se Jeho přikázání, které neplní ani kázající, ani naslouchající. Volá se svět k následování Krista, ale ti, kteří se k následování rozhodli, šlépějemi Ježíšovými nejdou a zdráhají se cestou úzkou jíti. A právě proto, křesťané jako kompaktní celek dle počtu, jsou vyřazeni z vlivu na světské události, protože nejsou schopni ani pomáhat, ani čelit převratným událostem. Byly doby, kdy králové a vladaři prosili církev o podporu mravní a duchovní. Dnes jsou doby, kdy církve chodi prosit o benevolenci a ochranu světské moci. Byly doby, kdy křesťanská církev byla tepnou státu a národa, nyní jsou slepým střevem, které, bude-li zlobit, půjde pod nůž. A proč tato katastrofální změna? Protože svěřený úkol církví samým Ježíšem, aby byla “solí země a světlem světa" nebyl splněn. Pán, dávaje povolaným svým tento úkol, předpověděl, že jestliže bude sůl zmařena, čím bude osolena? K ničemu se nehodí více, než aby byla “ven vyvržena a od lidí pošlapána". (Mt. 5, 13-16.) A protože mnoho křesťanů se stalo „tmou" a “solí zmařenou", přišel na ně Boží soud. Neslané a nesvítící křesťanství se ocitlo pod nohama dialektického materialismu, který provádí na něm tentýž soud jako Titus nad náboženstvím židovským. A kdo je tím pádem vinen? Především všichni kněží, faráři, kazatelé, teologové a křesťanští spisovatelé, kteří mátli lid svým mluveným a psaným slovem. Nekázali plnost evangelia Kristova a také dle něho nežili. Měli dvojí jazyk a vedli dvojí život. Modernizovali a opravovali Boží cesty a deformovali Boží příkázání. A viníky jsou i všichni křesťané, že milovali více lež než pravdu, přijímali Boží lásku, ale odmítali činit pokání, nechtěli pravdu žít, mluvit, slyšet, bránit. Proto jsme dnes svědky, jak křesťané houfně opouští zákony Boží a církevní půdu, hledajíce splnění království Božího v politické straně. Co zůstávají v církvích, jsou duchovně pokřivení, vrtkaví, nespolehliví, neteční, dokonce ironičtí, rozhodnuti nenamáhati se se změnou svého duchovního postavení. Nechci tím říci, že by nebyli již žádní upřímní, toužící, znovuzrození a Boha milující bratří a sestry v křesťanských sborech. Díky Bohu, že i nyní má své stovky těch, kteří nesklání kolen svých před Bálem a nelíbají lem roucha jeho. Ale ztrácí se v tom množství zpronevěřilých a neobrácených. A právě k těmto hrstkám věrných Božích a k těm, kteří se chtí vzpamatovat dokud je čas, zní slovo výzvy Ježíšovy: „NE VY JSTE MNE VYVOLILI, ALE JÁ JSEM VÁS VYVOLIL A POSTAVIL, ABYSTE ŠLI A OVOCE PŘINESLI." Tyto hrstky a tito jednotlivci Kristu oddaní musí nyní na sobě dokázat, že Bůh křesťanů není mrtev, ani poražen, že pravda Kristova není předstižena lidským mudrlantstvím, že apoštolské křesťanství není potřeno, že spravedlnost Boží nezemřela. Ovšem k tomuto úkolu je třeba nejprve uspořádat stav vlastního charakteru a poměru k Bohu.
Svět leží ve zlém a žádná věda, žádná sociální doktrína, žádná náboženská či umravňovací forma nejsou s to pomoci světu ven ze zlého. Dá se pouze brzdit zlo, býti svědomím zlých lidí a Bohu dávati příčinu, aby prodlužoval trpělivost k lidské společnosti. A brzdit zlo a býti příčinou k trpělivosti Boží se světem, k tomu mohou sloužiti jen opravdoví křesťané. Všechno nasvědčuje tomu, že bezvěrecké vedení světa úplně vyřadí křesťanské vlivy z působnosti na běh události a nahradí je metodami dialektického materialismu. Srážky evangelia Kristova s politickým reglementem jsou starého data a nyní dochází k srážce na “život a na smrt”. Z toho vyplývá otázka: Život dle evangelia Kristova nebo dle Marxe. Zákon Boží nebo ustanovení lidská. Tyto otázky musí si vyřešiti každý křesťan, který chce dle Krista žit. Již dlouho se sráží Boží s lidským, již dlouho se ruší ustanovení Boží a je nahrazováno zřízením lidským. Kde k těmto srážkám dochází, ať již je tomu v srdci jednotlivce nebo v celem státním zřízení nelze zde mluviti, že člověk takový je pravý křesťan a stát státem křesťanským.
Pokládal bych tuto úvahu za užitečnou, kdyby alespoň jeden z čtenářů pochopil rozdíl mezi křesťanstvím slova a křesťanstvím činu. Vždyť křesťan má býti člověk, který se cítí nejen Kristem spasen, ale který také vědomě s Kristem žije. Život krestana nezáleží v tom, že dělá neobyčejné věci, ale že obyčejné věci dělá neobyčejně. Spasení naše je dar Boží milosti, ale vésti život plný spasení, to je věcí naší příčinlivosti. Náš vstup do království Božího závisí na Boží dobrotivosti, naše postavení v tomto království se odvíjí od našeho křesťanského chování. Křesťan nemůže sloužiti dvěma pánům. Buď žije s tváří obrácenou k Bohu anebo se od Něho odvrátí. Kdo říká, že je obrácen k Bohu, pak se musí zříci světských zájmů, aby svět nemohl říci, že křesťan musí čerpat radost a blahobyt ze světských studní. V dnešní době lidstvo čeká nápravu poměrů ve změně hospodářské a politické. Zkušenosti však učí, že se nikdo nestane šťastným změnou poměrů, ale podrobením se Bohu. K vidění Boha je třeba čistého srdce. Není tedy divu, že nemůže a také nechce býti křesťanem člověk, který je chtivý moci, mamonu a požitků. Takový člověk, je-li v cirkvi, jde raději z ní ven a přidá se k některé straně světa, s ní proti druhé straně bojuje, nenávidí a hřeší. Boží člověk, znovuzrozený křesťan, snaží se zušlechťovat sebe a konati dobro na všechny strany, na kolik stačí. Křesťanovo srdce musí patřiti Bohu, ruka bratrovi a záda světáckosti. Hrubá a sobecká žádost musí v něm býti přemáhána láskou k Bohu a člověku. Nechová-li se křesťan jako bratr, nemá práva nazývati Boha svým otcem. Státi se křesťanem znamená umříti zlému. A vésti denně křesťanský život znamená denně odumírati všemu nekřesťanskému. To není lehké a laciné. K tomu je třeba odvahy, rozumu, moudrosti, sebezapírání. Jsme svědky, jak tělesné požitky dobývají si u nás své svobody, ale za to lidské duše zůstávají v poutech. A jedině čisté a neposkvrněné náboženství, mající za Vůdce Toho, kterýž je CESTA, PRAVDA i ŽIVOT, jest onou vysvobozující mocí, která pomáhá na cestu k nebesům. Smysl života podle Krista je, aby se šířilo království Boží na zemi, aby se pracovalo k přetvoření nenávistného, sobeckého a bezbožného života v milující, bratrské a rozumné soužití všech lidí dobré vůle. O Němcích jsme říkali, že kam šlápne jejich noha, tráva dlouho neroste. A přece to také byli křesťané. Co zanechávají za sebou nohy československých křesťanů? Ráj nebo poušť? Život či smrt? K vedení křesťanské společnosti stačí dva Boží zákony: „Milovati Boha nade všechno a bližního, jako sebe samého". (Mt. 22, 35-40). A na křesťanech je, aby tyto dva Boží zákony uvedli v provoz před očima veřejnosti. A to je také naším úkolem, bratře a sestro. Myslíme-li, že je to těžké, pak si uvědomme, že ta těžkost není v tom křesťanství, ale v našem nekřesťanství. Chceš-li býti nalezen užitečný Bohu, pak se staň opravdu Kristovým vlastnictvím. A od Něho se uč a Jej následuj! Co říká, tomu věř, co přikazuje konej, kam tě posílá jdi a co slíbil, čekej. Jen tak budeš užitečný Bohu, bližnímu i sobě.
Naše rodina si 4.února připomněla 70 let od smrti mého dědečka, kazatele Cyrila Burgeta. Jsme vděčni vinohradskému sboru, že na tento den připravil vzpomínkové shromáždění. Na tomto shromáždění jsem měla možnost podělit se o pár vzpomínek na poslední roky a měsíce jeho života, jsou to spíš vzpomínky mojí maminky, než moje. Dědeček umřel, když mně bylo 2,5 roku. Maminka vzpomíná, jak měl dědeček rád nás vnoučata, rád nás choval a hrál si s námi, žel se dožil pouze prvních tří. Můj tatínek pracoval na stavbě přehrad a domů jezdil až v sobotu odpoledne po práci. Proto maminku do porodnice, když jsem se už trochu předčasně dobývala na svět, vezl dědeček. Dědeček s babičkou také mamince pomáhali se o mě starat, když jsem onemocněla v 4 měsících silným zápalem plic a byla jsem v nemocnici. Rodiče si mě odvezli domů v horším stavu, než mě do nemocnice přivezli, dědeček s babičkou se střídali s maminkou v mém ošetřování a vím, že díky jejich modlitbám, jsem se uzdravila. Dědeček také maminku velmi duchovně povzbuzoval.
Na konci 40-tých let koupil dědeček chalupu v Orlických horách, kterou postupně opravoval a trávil tam s rodinou celou dovolenou. Krásnou čistou přírodu v Kačerově si zamiloval snad každý, kdo se do tohoto místa dostal a tak se podařilo koupit nebo pronajmout v těchto místech chalupu i několika dalším rodinám z vinohradského sboru.
Koncem června 1952 nás – to je babičku, maminku a mně – dědeček přivezl na Kačerov s tím, že na neděli pojede do Prahy, kde sloužil ve sboru, a potom přijede s moji tetou Lydií, která v té době studovala na gymnáziu v Praze, a vezme si dovolenou. Vše ale dopadlo jinak. V té době již začalo pronásledování po katolické církvi i dalších církvích včetně BJB. Bratr kazatel Říčař a bratr Dr Jindřich Procházka byli zavřeni. Bylo otázkou času, kdy přijde řada na dědečka, který byl tajemníkem BJB. A ta řada přišla v červnu. Státní bezpečnost přišla napřed do pražského bytu, kde ale nikoho nenašla, domovník příslušníkům sdělil, že rodina odjela do Orlických hor, ale jedna dcera je ve škole. STB si zjistilo, do které školy teta chodí a šli pro ni. Teta Lydie jim musela říct, kde rodiče jsou a pustit je do bytu. Tam příslušníci STB udělali prohlídku, zabavili co se dalo – peníze, doklady, nějaké knihy, kázání… a zapečetili dědečkovi věci – stůl, skříň,…
Druhá skupina příslušníků STB odjela na Kačerov, kde dědečka odvezla údajně k pohovoru na doplnění nějakých informací, z toho pohovoru se již nevrátil. Do procesu byl ve vazební věznici v Pardubicích, jednou za určité období mohl poslat cenzurovaný dopis a také obdržet dopis od rodiny, který také prošel cenzurou. Dědeček se zajímal o rodinu a děti, vnoučata a sbor. Z těch prvních dopisů je cítit naděje, že se brzy s rodinou setká. Člověk, který nic neudělal si nemohl připustit, že by ho mohli za nic odsoudit. My dnes víme, že mohli.
Soud proběhl v červnu 1953 v Chrudimi a po odsouzení byl dědeček převezen do vězení ve Valdicích. Vězení, výslechy i proces se podepsaly na dědečkově zdraví a když ho maminka se svým bratrem Járou v prosinci 1953 navštívili, tušili, že ho vidí naposled. Dědeček byl velmi těžce nemocen, měl silné bolesti, ale ve vězení to neřešili. Až 4.února 1954, kdy byl jeho stav kritický, ho převáželi do nemocnice, ale dědeček v sanitce umřel.
Pohřeb byl rodině oznámen večer před uskutečněním, aby nemohli nikoho pozvat. Rodina to řekla jen některým bratřím ze sboru a byla velmi překvapena, že druhý den ráno byla obřadní síň v krematoriu plná lidí nejen z našeho sboru, ale i z ostatních církví. Bratr kazatel Dvořák měl připravené kázání, ale nesměl mluvit. Zpěváci chtěli zpívat, ale nesměli. Při obřadu hrála pouze hudba vybraná úředníky a jinak muselo být úplné ticho. Bratr kazatel od Metodistů měl připraven lístečky s modlitbou Otčenáš, které chtěl rozdat mezi hosty, ale byl upozorněn, aby to nedělal, že je tam plno policie. Přijela 2 auta plná příslušníků STB, kteří se rozmístili mezi smuteční hosty.
Po pohřbu nebyla rodině vydána urna s popelem, správa hřbitova mamince a tetě Libě řekla, že má zákaz urnu vydat, aby se obrátili na ministerstvo vnitra. Teta napsala dopis na ministerstvo s žádostí o vydání urny, ale bylo ji sděleno, že se má obrátit na Nejvyšší prokuraturu. Maminka byla osobně až na Nejvyšší prokuratuře, kde jí řekli, že urnu nevydají, protože dědečka znalo hodně lidí, měli ho rádi a chodili by k jeho hrobu s květinami. Kde je dědeček pochován, zjišťovala rodina i v 90-tých letech, ale žádnou informaci neobdržela.
V srpnu 2022 maminka natáčela vzpomínky pro Paměť národa a tam se zmínila, že dodnes rodina marně shání informace o uložení ostatků dědečka. Rok na to, 70 let po procesu s kazateli, mně telefonoval pán, který rozhovor s maminkou natáčel, abych se spojila s panem doktorem Kýrem, vedoucím kabinetu dokumentace a historie vězeňské služby ČR. Zároveň mně přeposlal Výzvu od pana doktora Kýra.
„Teprve letos (2022) pracovníci Archeologického ústavu AV ČR, Praha zveřejnili, že v prostoru bývalého popraviště pankrácké věznice nalezli v odebraných vzorcích zeminy částečky zpopelněných kostí. Jde o zpopelněné ostatky popravených a politických vězňů, jejichž urny nebyly vydány jejich rodinám k pohřbení, ale zničeny. Stalo se tak podle rozkazu ministra vnitra č. 36/1960, který stanovil, že nevydaná urna má být uložena 1 rok a po uplynutí této doby zničena. V roce 1961 byla většina uložených uren zničena vysypáním popela a jeho smísením s hlínou na bývalém pankráckém popravišti.
Na základě badatelské činnosti Kabinetu dokumentace a historie Vězeňské služby ČR ve spolupráci s Národním archivem, Ústavem pro studium totalitních režimů a Vojenským historickým ústavem Praha, byla dohledána jména popravených a zemřelých politických vězňů, jejichž urny byly zničeny. Protože příbuzným a přátelům nebyla poskytnuta informace o místě uložení zpopelněných ostatků, obracíme se na všechny pozůstalé po osobách, uvedených na zveřejněném seznamu, aby kontaktovali Kabinet dokumentace a historie Vězeňské služby ČR. Ti, kteří se přihlásí, budou pozváni k účasti na ekumenickém obřadu na společném pohřebišti v pankrácké věznici, který se uskuteční do konce roku.“
Ekumenický obřad se uskutečnil 2.11.2023, v areálu Pankrácké věznice za přítomnosti vládních představitelů a dalších hostů.
Do budoucna se uvažuje o instalaci pamětní desky se 66 jmény obětí komunismu.
Věra Černíková, Cheb I
Při příležitosti narozenin našich dvou kazatelů v důchodu na ně v těchto dnech vděčně myslíme.
Bratr kazatel Richard Novák sloužil v broumovském sboru, následně ve sboru ve Vysokém Mýtě a potom opět v Broumově. Také sloužil jako český předseda BJB v době, kdy jsme tvořili jednu Jednotu spolu se slovenskými baptisty. Byl aktivně zapojen do vzdělávání v rámci Dálkového teologického semináře. Nyní žije v Broumově, kde se také účastní sborového života. Bratr se z Boží milosti 24. dubna dožívá 94 let.
Bratr kazatel Karel Kuc sloužil ve sborech v Praze 4, Jablonci nad Nisou, Teplé, Chebu, potom opět v Teplé, v Liberci a ve Cvikově. Nyní se zapojuje do sborového života v Brništi. Bratr oslaví dne 15. května 85. narozeniny.
Oběma milým bratrům přejeme hojné Boží požehnání, sílu a radost do každého dne. Myslíme na ně v modlitbách a jsme za ně Pánu vděčni.
Spolek Exulant vydal v roce 2023 knihu „Exulantské Vánoce a Velikonoce“. Jde o sborník několika autorů, který se pokouší zachytit aspoň útržky toho, jak vánoční a velikonoční dobu prožívali pobělohorští exulanti pro víru a generace jejich potomků.
V pěti kapitolách se čtenáři mohou seznámit se smyslem slavení těchto svátků, čím pobělohorští exulanti a jejich potomci v tomto období procházeli, co zpívali, co mohli zaslechnout v kázáních, nebo si mohli sami číst v postilách a jak prožívali svátky ve svých sborech.
Autoři se pokoušejí zachytit vánoční a velikonoční období ve všech exulantských proudech od tzv. Moravských bratří a jejich působení v Herrnhutu a na exotických misijních polích, přes exulantské osady v Sasku, Berlíně, Slezsku, Polsku a posléze na Ukrajině.
Součástí jsou i vzpomínky potomků exulantů z baptistických sborů založených potomky exulantů v Zelově a Čermíně v Polsku a Michalovce a Mirotíně na Volyni. A také vzpomínky na návrat do „země otců“ a nové začátky a zakládání sborů v Československu. Ve většině sborů Bratrské jednoty baptistů se dnes potomci exulantů nacházejí. Snad i jim bude zamyšlení nad historií předků k užitku.
Knihu je možno objednat v e-shopu Bratrské jednoty baptistů nebo na adrese spolku Exulant http://exulant.evangnet.cz.
Téma letošního ročníku neslo poetický název "Velké začíná malým" a odráželo to, oč nám v misii jde. Věříme, že malé svědectví může vést k velkým životním rozhodnutím a malý krůček víry stát na prahu velkých změn. Naší misí bylo, aby každý návštěvník konference odjížděl s povzbuzením, že i v dnešní době má cenu něco nového začít. Tím novým je míněno cokoliv - založení nové biblické skupinky, nový formát služby, nový rozměr misie v mém nebo i sousedním městě, nebo založení nového společenství. Náš svět potřebuje misijně odvážnou církev. A velké začíná malým 😉
Bylo nám ctí na konferenci přivítat dva výjimečné slovenské hosty - Bena Uhrina a Jančiho Máhrika. Jejich přednášky byly velmi inspirativní, plné hlubokých myšlenek a praktických zkušeností, nadlehčené svěžím humorem a nepředstíranou radostí. Ben Uhrin vykopával v pátek večer přednáškou, která shrnovala podstatu misie. Opřeni o 17. kapitolu Janova evangelia jsme si všichni znovu s vděčností uvědomili, že tím prvním, hlavním a nejúžasnějším misionářem je Bůh a Jeho syn Ježíš. Misie je zkrátka Boží projekt a pro nás je nádherným privilegiem být jeho součástí.
V sobotu ráno na Bena poutavým způsobem navázal Janči Máhrik, který se věnoval hlavnímu tématu konference. Na příkladu Nehemiáše nám umožnil si uvědomit, že to nejvíc nejpodstatnější je náš postoj k Boží výzvě. Mohl být dál spokojeným číšníkem na královském dvoře perského krále, přesto ho tvrdě zasáhly zlé zprávy z domova. Viděl potřebu, přednesl ji před Boha a v slzách zápasil. Pak vstal a šel. Všechno, čím byl a co měl, dal naplno do Božího díla… Tak jako to můžeme udělat i my dnes. V kontextu Bible je Nehemiášův počin jen maličký střípek. A pak přichází Ježíš a v kontextu věčnosti všechny střípky věrné služby, Nehemiášovy i ty naše, zasazuje do nádherně dokonalé, smysluplné Boží mozaiky. Janči mluvil jasně a konkrétně. Inspiroval nás vlastními zkušenostmi i nehasnoucím nadšením pro práci na Božím díle.
Ben Uhrin pak v poslední závěrečné přednášce vykreslil (a to doslova i na tabuli) vše podstatné, jak být do služby Bohu připraven. V kontextu Boží lekce určené Samuelovi, který mezi syny Jišaje vybíral nového krále Izraele jsme se upevnili v poznání, že klíčem k úspěchu je připravenost lidského srdce. Vztah s Bohem, naše věrnost, oddanost a učednictví. Tento nejdůležitější základ pak doplňují a rozšiřují naše talenty, dovednosti i um týmové práce.
Kromě zajímavých přednášek a praktických seminářů, věřím, že si hosté konference odváželi povzbuzení a inspiraci ze sdílení zkušeností skrze tzv. Misijní tradeshow. Úžasně občerstvující byly chvíle chval v živém obecenství mladých, nadšených lidí pro Krista.
Děkujeme Bohu za požehnaný čas a za milost, že velké začíná malým!
Nemusíme dělat zázraky, ale můžeme začít konat malé věci s velkou vírou. Využijme tuto milost ve svých životech i společenstvích s důvěrou, že Bůh dá svému dílu růst 😉
Klára Bechná
Podobně jako na sborech i v BJB máme zřízenou revizní komisi. Její volební období je čtyřleté a volí se vždy uprostřed volebního období Výkonného výboru, aby měla přesah přes dvě volební období.
Slyším často dotazy, zda vlastně revizní komisi (na sborech) vůbec potřebujeme? Nestačí nám, že si věříme jako bratři a sestry? A není to vlastně zbytečná práce, kterou nikdo nechce dělat?
Osobně to vidím obráceně. Právě existence otevřené kontroly je vyjádřením toho, že si důvěřujeme. Že nemáme jako věřící (a ani jako pracovníci BJB nebo sborů) co skrývat a že jakýkoliv doklad a výdaj je pod dohledem širšího společenství věřících. A není to nic zvláštního, naopak, je to normální a správné. A to se potřebujeme (i skrze revizní komisi) učit.
Současná revizní komise BJB letos končí (a na Sjezdu bude volena komise nová). Za jejich službu jim děkujeme. Zeptali jsme se jich, jak vidí potřebnost této práce - v čem podle nich může být kontrola (revize) přínosem?
ptal se Jan Jackanič, tajemník VV BJB
Fungování revizní komise umožňuje identifikovat chyby a případné nedostatky v účetních záznamech a to může vést k jejich včasnému opravení a minimalizaci potenciálních škod. Dále můžeme díky revizi identifikovat slabá místa v interních kontrolách účetní jednotky a navrhnout opatření k jejich zlepšení. Na závěr si myslím, že transparentnost účetních informací a odpovědnost za jejich přesnost jsou klíčové pro budování důvěry mezi všemi stranami. Není cílem hledat nedostatky, ale naopak společné řešení. Věřím, že i druhá strana je vděčná za praxi a zkušenost.
Marie Peková (Žatec)
Existence revizní komise je dána BJB řády schválenými na Sjezdech delegátů. Vedení účetnictví a návazné činnosti jsou určeny zákony dané země. Nejedná se tedy v rámci BJB o nějakou nepotřebnou činnost, pokud je BJB státem registrovanou církví. Jelikož zákony a navazující vyhlášky jsou stále složitější a komplikovanější, je dobré, pokud se dané problematice věnuje více členů, aby diskuzí vznikla shoda na výstupech vůči státu. Samozřejmě zodpovědnost zůstává na statutárním zástupci.
Ladislav Moses (Cheb I.)
Účetnictví by mělo být vedeno podle zákona o účetnictví, který říká, že musí být vedeno tak, aby dávalo věrný a poctivý obraz o účetní jednotce. Pokud se chce osoba odpovědná za účetní jednotku (statutární zástupce nebo i účetní) přesvědčit, že tomu tak je, přichází na řadu revize účetnictví. Jedná se v podstatě o kontrolu, prozkoumání a zjišťování správnosti jednotlivých účetních zápisů v kontextu skutečných případů. Správně vedené účetnictví je nejen klíčem ke správné a včasné platbě všech daňových povinností, ale také k tomu, aby dávalo věrný a poctivý obraz o stavu.
Revizi účetnictví je zapotřebí taky chápat v duchovní rovině. Správnost vedení účetnictví potvrzením zprávou revizní komise buduje vzájemnou důvěru mezi členy v rámci sboru nebo církve. Činnost revizní komise nelze vnímat jen jako kontrolní, ale především jako pomoc účetní a osobě odpovědné. Dochází zde k jinému pohledu (tzv. jiné oči) na jednotlivé účetní případy a k předání zkušeností z praxe. Proto je důležité, aby členové revizní komise měli praktické zkušenosti s vedením účetnictví.
Ján Jackanič st. (Praha 3)
I v dalších měsících pokračujeme ve společných modlitbách za sbory a službu v rámci BJB.
Jednotlivé modlitební předměty jsou rozesílány na sbory vždy začátkem měsíce, ve Zpravodaji uveřejňujeme rozpis modliteb na následující čtvrtletí.
Aktuální modlitební předměty prosím zasílejte do konce předchozího měsíce na emailovou adresu info@baptist.cz
Děkujeme všem, kteří se připojují ke společným modlitbám za BJB.
duben
14. týden / 1. - 7. dubna / Karlovy Vary
15. týden / 8. - 14. dubna / Karlovy Vary - Pramen
16. týden / 15. - 21. dubna / Kladno
17. týden / 22. - 38. dubna / Výkonný výbor
18. týden / 29. dubna - 5. května / Kraslice
květen
19. týden / 6. - 12. května / Liberec
20. týden / 13. - 19. května / Litoměřice
21. týden / 20. - 26. května / Svatá Helena
22. týden / 27. května - 2. června / Odbor mládeže
červen
23. týden / 3. - 9. června / Olomouc
24. týden / 10. - 16. června / Ostrava
25. týden / 17. - 23. června / Pardubice
26. týden / 24. - 30. června / Plzeň - Agapé
Rozhovor s Danielem Kucem
Měl jsem možnost navštívit vaše nové prostory a překvapilo mě, že sedíte u stolů a o kázání diskutujete v malých skupinkách. Jak jste došli k tomuto modelu bohoslužby?
Děkujeme za návštěvu. Bylo to milé. Forma naší nedělní bohoslužby je dána tím, že je vlastně pokračováním našich lekcí angličtiny u Lewisů v obýváku. Tam naše setkání začala, a i když jsme se velice brzy přesunuli do centra města, stůl s Biblí, vzájemná diskuze a otázky zůstaly. Seděli jsme u stolu s našimi nevěřícími přáteli jako rovný s rovným a viděli jsme, jak osvobozující moment to pro ně je. Když nás přibývalo, jednoduše jsme jen přidali stoly. A důraz na diskuzi na úkor kazatelova monologu je asi jasný. Je zajímavé, kolikrát slyšíme v evangeliích Ježíše kázat a kolikrát jsme spíše svědky všelijakých diskuzí a Ježíšových provokativních otázek, kdy nechává své posluchače hledat vlastní odpovědi. Chceme být jako Ježíš.
Proč jste se přestěhovali do těchto nových prostor? A co vám umožní?
Především jsme potřebovali něco většího, a to nejen hlavní sál, ale i větší místnost pro naše děti. V dubnu minulého roku jsme do pronájmu získali bývalé fitness a pro děti sousední kanceláře. Jsme blíž centru a jsme v přízemí, což je po deseti letech tahání kočárků do prvního patra příjemná změna. Důležité pro nás je, že nám náš sál se stoly, kávovarem, fotbálkem a velkou sedačkou v rohu pomáhá vytvářet prostor, kde se nevěřící hosté necítí vyděšení z pro ně cizího kostelního prostředí.
Jaké všechny aktivity má váš sbor?
Momentálně jsou to misijní aktivity, jako je právě nedělní bohoslužba, setkání mládeže nebo dorostu, ranní bohoslužba v angličtině, ale i spíše dovnitř zaměřené aktivity, jako je třeba biblická škola pro chlapy. Díky dlouhodobé spolupráci s Američany dále pořádáme různé English campy a to nejen v době léta, ale i v čase jarních prázdnin amerických teenagerů.
Dalo by se nějak popsat vaše zaměření?
Snažíme se dělat církev pro nevěřící nebo možná lépe řečeno pro hledající. Naše setkání bývají krátká, jednoduchá, srozumitelná (hodně vysvětlujeme, co se právě děje). Lidé dostávají prostor se zapojit a být součástí našich diskuzí. Scházíme se odpoledne, takže lidé po oficiálním programu nespěchají na oběd a v dalších rozhovorech budujeme vzájemné vztahy někdy i pěkně dlouho. Věříme, že pokud je něco, co církev může nabídnout dnešnímu světu, tak jsou to opravdové vztahy. Skutečný zájem a společně strávený čas je něco, co lidem žádné lajky na sociálních sítích nenahradí.
Máte nějaké plány do budoucna, nebo vás stěhování zatím vyčerpalo?
No, už na novém místě chvíli fungujeme. Ale pořád je co vylepšovat. Super by bylo, kdyby se nám to tu podařilo využít každý den v týdnu. Nechceme být nedělní církví. A také začínáme misijně cílit na nová místa.
Přemýšlíte o službě na nových místech v Plzni a nebo se zaměřujete na okolí vašeho města?
Zakládáme nový sbor v Rokycanech, což je nejbližší okresní město, směrem na Prahu. V okolí Rokycan máme několik rodin a přímo do města se přistěhovala misionářská rodina Erik a Lauren s dvěma kluky. Rok měli čistě na učení češtiny, ale postupně navazují přátelství s lidmi ve svém okolí a organizují první misijní aktivity. Od září už probíhají nedělní bohoslužby každou neděli a díky Bohu se na nich objevují noví lidé.
Jak se za vaši službu můžeme modlit?
„Žeň je mnohá, dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň.“ Modleme se, za duchovní růst a zralost pro všechny, kdo jsme už uvěřili, byť nedávno, abychom byli schopni postarat se o všechny, které nám Bůh posílá do cesty. A není jich málo. Modleme se za mladé, kteří přichází na náš dorost a mládež, za jejich nevěřící rodiče, modleme se za ukrajinské rodiny, se kterými pracujeme, modleme se za nové, kteří se objevují na našich setkáních v Plzni, v Rokycanech a na anglické bohoslužbě.
ptal se Jan Jackanič
V lednu, únoru a březnu proběhla další setkání mladých lidí nad Biblí. V Praze a Litoměřicích jsme se mohli zamýšlet na knihami Starého Zákona a to od 1. knihy Královské až po knihu Daniel. O Vyučování se postarali bratři kazatelé a Petr Coufal (Brno), Jiří Tomeš (Teplá) a Miroslav Čížek (Olomouc). Jsme Bohu vděčni za to, že můžeme společně poznávat Bibli a to, jak jí lépe porozumět. V průměru se schází 15 studentů. Což je méně, než při studiu Nového Zákona, ale přesto si myslíme, že to má smysl. Letos nás ještě čeká jedno (poslední) setkání v květnu – opět v Praze. Budeme se soustředit na poslední knihy SZ tzv. malé proroky.
Na konci ledna proběhlo víkendové setkání rady Odboru mládeže v Šumperku. Měli jsme zde dobrý čas, který jsme mohli věnovat přemýšlení nad tím, na co se chceme tento rok soustředit a co je naší prioritou. Začali jsme s přípravami hlavních akcí, které jako ODM pořádáme – Kemperenci, Konferenci a Kompas. Také jsme se bavili nad tématy, které mládež prožívá. Přemýšleli jsme nad obsahem a vzhledem našeho webu. Naší prioritou pro tento rok je budování vedoucích a jejich podpora, proto se přidáváme k aktivitám odborů mládeží dalších církví, které to vidí podobně. Na webu jsou pro ně připraveny 4 (e-learningové) kurzy – na stránkách www.zdrojeprovedouci.cz. Dále pak byla řešena účast vedoucích a pracovníků s mládeží na Summitu vedoucích mládeží s tématem „Mentální zdraví“, které má proběhnout v Brně v lednu 2025. Toto setkání má upevňovat a prohlubovat vztahy a přiblížit nás k sobě navzájem zas trochu blíž. K tomu pomohla i „zimní aktivita“ na horách, i neformální čas u jídla v rozhovorech. Na konci se rada ODM zúčastnila také setkání místní mládeže, kde byla pod palbou otázek v rámci „křesla pro hosta“.
V sobotu 6. dubna se uskutečnilo setkání vedoucích mládeží na pražských Vinohradech. Sešli se zde zástupci z mládeží z Aše, Žatce, Brniště, Prahy a Českých Budějovic. Bylo nás celkem 16 a mohli jsme se zde spolu sdílet, poznávat, modlit se za sebe a přemýšlet nad mládežemi a jejich potřebami, přemýšlet nad Božím slovem, povzbudit se do práce a zároveň se za sebe navzájem modlit. V Čechách nás ještě čeká „klasické“ regionální setkání mládeže, které se uskuteční 8. června v Žatci.
► 3. - 4. května — Jozue #6 (Praha)
► 8. června — Regionální setkání mládeže (Žatec)
► 25. - 31. srpna — Kemperence (WOL Černá Hora)
► 27. - 29. září — Kompas (Pustá Rybná)
► 26. - 28. října — Mládežnická konference BiGy (Brno)
V únoru se do Šumperka sjely sestry BJB na první regionální setkání tohoto typu na Moravě. Přestože v jednom kraji probíhaly jarní prázdniny a řada mladých maminek
i babiček měla již víkend zaměřený na aktivity s dětmi, sešlo se nás přes 90 žen a dívek. Téma bylo totožné jako na regionálkách, které v loňském roce proběhly v Čechách. Hlavní téma programu bylo „Jak budovat uzdravující obecenství“ a bylo rozděleno na dopolední část, ve které proběhlo vyučování vedené Ivou Kernovou, a v odpolední části sestry ve čtyřech skupinách sdílely své zkušenosti s tématem společného obecenství. Sestry z jednotlivých sborů dostaly také prostor se představit a podělit se o hlavní oblasti jejich služby v domovských sborech. Řada z nich byla na konferenci sester poprvé.
Během polední pauzy byl také prostor k osobním rozhovorům a radostným shledáním po letech. Já osobně jsem byla našemu Pánu vděčná za velký počet, ve kterém jsme se sešly, za skvělou službu místních sester v kuchyni a také sester ze sousedního vikýřovického sboru. Velký dík však patří i sedmi statečným mužům, kteří nás doprovázeli ve chválách, zajistili přiblížení na vlakové spoje a technickou podporu, bez které by to určitě nešlo.
Na vedení programu se podílely také všechny ženy z Odboru sester. Zdržely v Šumperku do druhého dne, aby se zapojily do nedělní bohoslužby v Šumperku i ve Vikýřovicích.
Mnohé účastnice setkání ocenily také přiměřenou dojezdovou vzdálenost v regionu a s tím spojenou i podstatně nižší finanční náročnost, která může někomu v účasti na celostátní konferenci bránit.
Co toto setkání a zvolené téma dalo sestrám, snad vystihuje zpětná vazba dvou sester:
„Regionální konference sester v Šumperku byla pro mě osobně velkým osvěžením a povzbuzením. Už při registraci jsme byly vřele přivítány. Sestry z pořádajícího šumperského sboru se zhostily své role úžasně. Radostná setkání se sestrami, které jsem neviděla mnoho let, i navázání nových přátelství mi znovu dokázalo, jak velká je Boží láska a jak mocně působí mezi Jeho dětmi. Velmi mě povzbudilo, že se na této konferenci sešly sestry všech generací, a také to, že nás bylo tolik. Měla jsem velkou radost, že z našeho olomouckého sboru nás přijelo devět. Některé sestry byly na takové konferenci poprvé a věřím, že když člověk jednou „ochutná“ tuto jedinečnou zkušenost, těší se vždy na další.“
sestra z olomouckého sboru
„Uplynul přesně týden od konference sester v Šumperku a my s dcerou stále ještě čerpáme veliké požehnání ze všeho, co jsme v tu sobotu mezi vámi přijaly. Cítíme vděčnost za všechny, kdo umožnili konání konference a za sestry, které se jí účastnily a svou láskou a otevřeností nás posílily a povzbudily. Některé písně a příběhy mi stále ještě znějí v uších i v srdci. Já osobně jsem si uvědomila, jak moc jsem Pánu Bohu vděčná za vše, co mi dává, jak ty dobré věci, tak i ty těžké, a že bych měla častěji děkovat. Ovšem nebyl by to život křesťana, kdyby na každé naše přiblížení se k Bohu nereagoval satan, který se nám vždy snaží vzít radost a pokoj. A podle toho, jak moc se snaží a s jakou razancí na nás v uplynulých dnech zaútočil, jsme si uvědomily o to víc, jak zásadní a důležité pro nás bylo to, co jsme minulou sobotu přijaly. A musím také říct, že kdybychom nebyly tak posílené právě z té konference, těžko bychom tak dobře odolaly a v Boží síle mohly pokračovat ve své službě.“
sestra ze sboru v Pusté Rybné
Věřím, že mě Pán Bůh posílí, abych dokázala srozumitelně předat, co jsem sama přijala a co mi Pán Ježíš položil na srdce. Vnímám to jako velikou příležitost začít v našem sboru více pracovat na mezilidských vztazích a tvorbě bezpečného prostředí vzájemné důvěry.
Za šumperský sbor Iva Hlavsová, členka odboru sester BJB v ČR
.png)
Ve dnech 3. - 5. května se uskuteční Česko-Slovenská konference sester v Litoměřicích. Téma konference je „Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce…“
Informace najdete na internetové stránce www.konferencesester.cz. Zveme všechny sestry na tuto pravidelnou mezinárodní akci. Těšíme se na každou z vás a na společné obecenství v Boží přítomnosti.
Za OS BJB v ČR
Jana Pospíšilová, předsedkyně
Ve dnech 5. - 8.10.2023 jsme se spolu s dalšími dvěma sestrami z OS ČR zúčastnily konference EBWU (Unie baptistických žen Evropy), která se konala v hlavním městě Lotyšska - Rize. Bylo to u příležitosti 75. výročí vzniku této unie, která zastřešuje baptistické ženy z celkem 52 zemí Evropy, Blízkého východu a části Asie. Součástí této konference byly volby do výkonného výboru EBWU. V období 2023-2028 budou v této službě, v Boží síle, stát tyto sestry: Siham Daoud, Libanon - prezidentka; Cristina Pokidko, Moldava - viceprezidentka; Ruth Maďarová, Slovensko - tajemnice; Ligita Bodniece, Lotyšsko - pokladník.
.jpg)
Členky výboru: Nadia Morokhovets, Ukrajina; Lucia Vicens Rico, Španělsko; Klaudia Wiazowska, Polsko. Hlavní verš této konference byl z Ef. 4,7: „A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“ Pokoj v nepokojné době může dát pouze Ten, kdo jím ve skutečnosti opravdu je. Svět okolo nás nám nabízí mnoho různých náhražek (materiální věci, zážitky, kariéra atd.). Ale kdo je Kníže (Vládce) pokoje? Pán Ježíš je ten, kdo jediný ví, co dá tvé duši pravé odpočinutí. Kdo jiný může spravit rozbité, než sám „výrobce“? Kdo jiný ví, co Tvoje duše opravdu potřebuje než ten, kdo je její Tvůrce? Bůh nás, ženy, povolává do různých služeb, úkolů. On s námi počítá. Potřebuje nás pro budování Jeho království tady na zemi. Nezavírejme dveře svého srdce před Jeho voláním do služby, ať už je jakkoli „nepatrná“. V Božích očích se služba nedělí na velkou, podřadnou a méněcennou. Ale na upřímnou, radostnou a dělanou z lásky ke svému Spasiteli (Mat. 25,14-46). Bůh potřebuje každého. Na této konferenci byla přítomná i sestra Karen Wilsonová (Austrálie) - prezidentka BWA (Světová aliance baptistických žen). Kromě jiného nám řekla, že Bůh nás volá k sobě na vrchol hory. Na setkání s Ním. Cesta není jednoduchá. Vede do kopce. Jsou na ní různé překážky, úskalí, nebezpečí pádu, zřícení se. Někdy se na té cestě zastavujeme, abychom se nadechly…Jsme unavené, někdy i vyčerpané. Ale mějme na mysli, že Ten, kdo na nás čeká v cíli, touto cestou už prošel. Ví, co nás na ní může potkat, a On nám chce být RÁDCEM, VŮDCEM. Nevzdávejme to!
Bylo toho mnoho, co jsme mohly slyšet od dalších sester, ať už v seminářích nebo ve svědectvích. Prožívaly jsme úžasnou soudržnost, sounáležitost a propojenost Božím duchem. Vždyť On je náš Bůh, náš Otec a my jsme Jeho děti.
S vděčností v srdci za prožité dny
Pavlína Pospíšilová, odbor sester BJB v ČR
.jpg)
Během března jsme spolu s Danielelm Kucem (a dalšími ze 7 denominací) dostali příležitost navštívit australské církve a učit se od nich. Tamní církev prošla velkou změnou a může pro nás být myslím zajímavou inspirací. Jeli jsme tam s tímto pozváním: "Australská církev ACC měla před 40 lety 8 tisíc členů v pár desítkách sborů. Dlouhodobě nerostli, málo mladých se hlásilo na teologické školy, rok od roku žádná změna. Na konci 70 let došlo ke změnám, které vedly k přehodnocení dosavadního způsobu práce, myšlení, kultury. Za dalších 20 let mělo hnutí 120.000 členů a dnes to je cca 450.000 členů". Chtěl jsem vidět, co se změnilo, že církev takto otočila směr.
Velmi mně inspiroval příběh baptistické denominace, která se také před 10 lety potýkala s velkou stagnací, sbory nerostly, dokonce je museli zavírat, neměli kazatele. Pak se rozhodli udělat zásadní změny a dnes je baptistická církev jedna z rostoucích církví v Austrálii a v současnosti zakládají několik sborů ročně. Co způsobilo takové velké změny?
Není možné zde v pár řádcích popsat vše, co si přivážím, ale zkusím vypíchnout pár klíčových věcí.
Tou první nepřehlédnutelnou věcí bylo obrovské zaměření církve na ztracené (včetně nedělních shromáždění). Ochota změnit některé struktury, způsoby a přesvědčení kvůli tomu, aby noví lidé přicházeli do církve. Vytvoření společného zápasu pro získání měst. Zaměření se na službu v místní komunitě a současně zakládání nových sborů v nových městech.
Druhou věcí byla odvaha vedoucích udělat změny, aby zasáhli nezasažené evangeliem. Církev byla v krizi, ale tehdejší kazatelé a představitelé církví ji vzali jako příležitost. Hlubokou krizi využili na změnu, která nese ovoce. Velmi nás povzbudilo jedno vyučování o tom, že krize je dar od Boha, protože krize je příležitost ke změně.
Jako třetí bych vyzdvihl oblast práce s mladou generací. Byl jsem překvapen, jak mnoho různých zodpovědností tam svěřují mladým lidem. Ale největší dojem byl z toho, jak pracují mezigeneračně. Není to tedy tak, že mladá generace je povolávána, když ta předchozí jde do "důchodu", ale přizývají je do společné služby. Mladší se tak učí po boku zkušenějších a současně církev vypadá velmi svěže a mladě. Jde vlastně o takový praktický učednický proces.
A jako poslední bych vypíchl jednotu závislosti na Duchu svatém se záměrností a strategií. Fascinovala mně jejich touha po Boží blízkosti, závislost na vedení Duchem svatým a modlitební zápas spolu s jasnou strategií, vizemi a cíli pro to, jak zasáhnout okolí. Někdy se mi zdá, že u nás to je jedno nebo druhé. Bylo podnětné vidět, jak jednotlivé denominace od těch konzervativněších až po charismatické měly v tomto podobné smýšlení. Modlí se za Boží jednání, ale současně mají jasně dané strategie na výchovu nových kazatelů a zakladatelů, jasný praktický a udržitelný finanční model a dokonce i časové ohraničení pro dosažení nějakých cílů. Součástí tohoto je přizvání lidí z podnikatelské sféry do získávání ztraceného světa.
Jsem vděčný Pánu Bohu za tuto příležitost vidět, co On může dělat. A za velké povzbuzení od Australanů, že to, co se dělo u nich může Pán Bůh dělat i u nás. Chtěli bychom také vidět takové věci? Já ano. Co pro to můžeme udělat? Věřím, že Pán Bůh nám to bude zjevovat.
Vladimír Zeman
I letos jsme v první části roku pořádali dvě Konference pro rodiče – v Brně a v Chebu – tentokrát s podtitulem „Efektivní rodič?“. Věnovali jsme se různým tématům týkajícím se výchovy a vedení dětí k Bohu. Rodiče ocenili praktická témata „Skrytá nebezpečí internetu“ a „Kult těla“ od lektora ACETu Radka Pospíšila, při kterých probíhaly bohaté diskuse. Již tradičně svými výchovnými tématy zaujal pozornost rodičů Pavel Mečkovský, tentokrát se semináři „Hodný versus odpovědný rodič“, „Sebevědomí dětí“ a „Rodič není sluha“. Sabina Žitná oslovila mnohé maminky (i tatínky) tématem zabývajícím se (ne)slučitelností „normálního“ života a služby Bohu s nároky mateřství. Letošní hlavní řečníci brněnské konference, Brian a Pam Eichelbergerovi z USA, nadchli své posluchače otevřeností, s jakou se sdíleli o svých životních zápasech při výchově a vedení jejich dětí k Bohu.
V únoru proběhl Národní týden manželství. Marek a Sabina Žitní navštívili několik sborů (Příbor, Brno a Brniště) s přednáškou na téma letošního NTM a to „Kořeny a křídla – aneb co by v manželství nemělo chybět“. Záznam této přednášky si můžete poslechnout na YouTube kanálu Baptisté Brno. V Brništi měl Marek také kázání s názvem „Jozuovy směrovky“ na téma vedení rodiny na základě Jozuova života.
V březnu se konal další Motivační víkend pro manželské páry, tentokrát to byl modul III. Během tohoto modulu jsme se zabývali například tématy „Důsledky naplněných a nenaplněných emocionálních potřeb“, „Opustit otce a matku“ nebo „Manželství a sexualita“.
Zde jsou některé reakce účastníků:
Co pro tebe bylo o tomto víkendu nejdůležitější?
„Reflexe některých věcí z minulosti a jejich dopad do současnosti.“
„Zkušenost, že s manželem můžeme společně řešit i těžké a hluboké věci.“
„Pokec s manželkou.“
„Zjištění, jaký vliv mají zranění z dětství na dospělost.“
Zpozoroval/a jsi rozdíly ve vašem vztahu mezi obdobím před 1. modulem a současností?
„Ano, jsme navzájem otevřenější a citlivější. Již nejsme jen „opraváři“ jeden druhého.“
„Celkově došlo k posunům ve sdílení mezi námi.“
„Umíme spolu víc komunikovat do hloubky.“
Co praktického ses během kurzu naučil/a?
„Víc se modlit za společné věci“.
„Citlivě naslouchat.“
„Víc naslouchat potřebám ženy a dětí.“
► 24. - 26. 5. — Motivační víkend pro manželské páry
– modul II, hotel Emeran, Klíny, Krušné hory
► 2. 6., 14. 6., 18. 10., 13. 12. — pořad RUB a LÍC
► 7. - 9. 6. — Motivační víkend pro manželské páry
– modul I, hotel Emeran, Klíny, Krušné hory
► 11. - 13. 10. — Motivační víkend pro manželské páry
– modul I, hotel Skalní mlýn u Blanska
► 23. 11. — Vzdělávací konference OMR, Pardubice
► 28. 11. - 1. 12. — Motivační víkend pro manželské páry
– modul IV, Ráčkova dolina, Vysoké Tatry
► 6. - 8. 12. — Motivační víkend pro manželské páry
– modul II, hotel Skalní mlýn u Blanska
Marek Žitný
předseda Odboru pro manželství a rodinu
marek@zitny.cz, 608 60 10 29
.jpg)
Zpravodaj Bratrské jednoty baptistů
Vydává Výkonný výbor BJB, Vinohradská 68, Praha 3
Redakční rada: Jan Jackanič, Pavel Coufal, Iveta Procházková
Jazyková úprava: Tereza Němejcová
