On však byl proboden naším proviněním, našimi vinami trýzněn byl; pro naše blaho snášel potrestání – byli jsme uzdraveni jeho ranami! My všichni jsme jako ovce zabloudili, každý se na svou cestu obrátil, Hospodin ale uvalil na něj provinění nás všech. (Iz 53, 5–6; B21)
Člověk byl usvědčován Zákonem. V marné snaze nedosáhl jeho naplnění a splnění. Ať se snažil sebevíc do puntíku splnit jeho požadavky, stále to bylo málo. V lidských silách to nebylo.
Všichni jsme zhřešili. Člověk měl a vždycky bude mít tendenci hřešit. Jak často se izraelský lid od Boha odvracel a jak často se od něho odvracíme my, klopýtneme, scházíme z cesty? Kolikrát jsme selhali? Nejen tím, ale co je vidět na venek, ale i tím, jak smýšlíme, co přebývá v našich srdcích, jaké jsou naše motivy k jednání a podobně?
Kvůli dosažení pokoje a smíření s Nebeským Otcem, přišel on, Ježíš Kristus, onen dlouho očekávaný Mesiáš. Jen díky tomu, že na sebe vzal naše přestoupení – ta, co byla, i ta, co budou. Za nás trpěl, abychom my měli blaho. Již se nemusíme pachtit za splněním požadavků Zákona. On nám ukazuje cestu a vysvobozuje z veškerého hříchu. Smíme k němu přistoupit, v pokoře před ním vyznat hříchy a napravit své cesty. Omilostňuje nás za naše přestoupení.
Pamatujme na to nejen dnes, ale i ty další dny v tomto období, co pro nás náš Pán vykonal, jakými vinami jsme ho probodli, kdykoliv jednáme nebo se rozhodujeme učinit nějaký krok či rozhodnutí v našem životě.
Jan Štěpka (České Budějovice)
